Réžia:
Júlio BressaneRecenzie (2)
Nietzsche je bojištěm, je arénou velkého běsnění obětavé skepse, vydávající se nad propast lidství za lidstvo samo, velká, než vlastním nasazením nevyvolatelná závrať, to především. Přátelství s takovým duchem je přátelstvím jen zdánlivým a vlastně je znakem opuštěnosti toho, kdo se vydal na pouť nekonečné nihilizující korekce všech pořádek udržujících předsudků. ()
Dias de Nietzsche em Turim nie je filmom (drámou) vo vlastnom slova zmysle, ale skôr akousi monologickou kolážou filozofických myšlienok dokreslenou poetickými scenériami turínskych uličiek, divadiel či meštiackych obydlí. Herecké spodobnenie Nietzscheho (Fernando Eiras) - mimochodom s neskutočne umelo a až komicky pôsobiacimi fúzmi - sa tak obmedzilo na monochromatický a pasívny doplnok sledu filozofických sentencií (okrem záverečnej "dionýzovskej" scény). Film, ktorý by mal podľa názvu odkazovať na posledné (vedomé) dni Friedricha Nietzscheho je preto skôr meditatívnym audio-vizuálnym predstavením (viac-menej) ústredných filozofických konceptov a myšlienok z listov a kníh nemeckého filozofa, ako dramatickým spracovaním tragického osudu, ktorý ho postihol v Turíne. ()