Na východě ďábel, na západě jed

Vydala jsem se na zahájení 4. ročníku Filmasia. Tak střasně jsem se těšila, 3 lidé a všichni dali plná hodnocení, no to prostě nemůže být špatné. Opravdu nerada musím konstatovat, že moje hodnocení je o 2 třídy níž. Krásný černý hřebec, jezdec cválající po zlatavém písku (tak krásný jako zde jsem nikde jinde neviděla), rozčísnutá voda mečem - špičkové, ovšem to bylo skoro vše. Sympatičtí herci, filosofické myšlenky a zcela netradičně nasnímané souboje už můj celkový dojem nevylepšili. Za pár týdnů se moje vzpomínky na film vytratily, jako kdybych vypila ono víno zapomnění... Wong vylepšil obraz, přidal novou hudbu a ubral 7 minut z původního filmu a je to za 65 %. :( A musím souhlasit s Venus, dějová linie byl opravdu oříšek, co oříšek - přímo vořech! (04.12.2008)

Ashes of time s několika drobnými kosmetickými úpravami, kterých si většina ani nevšimne. Stále stejná poezie o lásce, vztazích a tragédii vlastních rozhodnutí. Vše krásně zabalené v režii Kar-wai Wonga, který však drží diváka daleko od postava. Sledování se tak mění v chladné až nudné doufání v příběh a akci, která nepřichází (dvě akční scény dokazují, že Wongovo vnímání akce není identické s mým:)). Akce je popravdě to poslední, co od tohohle filmu máte čekat. O kvalitách není pochyb, ale někdy nestačí krásné monology promlouvající do duše diváka svou hloubkou a moc pěkné záběry na poušť a vodu. Kdyby to aspoň mělo takovou emoční sílu jako samotná tragédie všech těch vztahů... (17.01.2010)

Vizuálně úchvatná ale neúnosně utahaná podívaná, kde se více filozofuje a kecá místo toho aby se něco dělo. Celý příběh někdo něco vypráví a po chvíli jsem se ztrácel v tom, kdo je čí sestra a kdo bratr a vůbec kdo je kdo, čemuž pomáhá fakt, že si byli všichni herci strašně podobní. I když by to podle obalu mohlo vypadat, že se jedná o snímek podobného řezení jako byl "Hrdina" nebo "Tygr a drak" ale nenechte se zmást. Bitky jsou tu cca dvě a pokud během nich mrkenete mohly byste o ně přijít, čímž naznačuju, že jsou krátké a ještě nepřehledné. Jediná světlá stránka filmu je jeho opravdu podmanivá audiovizuální stránka, která už v dnešní době ničím nepřekvapí ale pořád je se na co koukat. Přesto nevím co tím chtěl básník říci. (04.04.2009)

Naprostá extáze a částečná frustrace v jednom, tak bych charakterizoval moje prvni setkání s historickým Wongem. Rozšifrování vztahových propletenců bylo chvílemi nad moje síly, z nepřehledných soubojů jsem téměř nic neměl, během interiérové masáže se záběry herců z detailu v počátku snímku jsem se modlil, ať kamera konečně vystřelí ven, leč pak Wong co se jeho typické formální a pocitové poezie týče, pevně usedl do sedla. Podmanivou směsici úchvatně estetizované pouště, modrého jezírka, jehož hladinu efektně rozčísnou záchvěvy vzduchu ze švihů čínského meče Maggie Cheung, rozkvetlého broskvového háje, do kterého se chce vydat poloslepý šermíř Tony Leung Chiu Wai, a nádherné hudby, ještě dlouho z hlavy nedostanu... 7-8/10 (Filmasia 2008) (04.12.2008)

Poéma ukotvená v éterickém a křehkém časoprostoru, který je tolik neuchopitelný, hypnotický a smyslný, protože je tvořen nádechy a výdechy samotné lidské duše. Básnění celuloidem par excellence. Audiovizuální rozkoš. Wuxia podle Kar-wai Wonga. "Čím víc se snažíš zapomenout, tím víc si pamatuješ. Lidé říkají, když nemůžeš mít co chceš, to nejlepší co můžeš udělat, je nezapomenout." (05.08.2009)