Galimatiáš

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009) (23.11.2009)

Jean-Peirre má problém. Oni totiž po něm všichni až do smrti budou chtít "další Amélii". A protože tenhle člověk nepodléhá tlaku veřejnosti a točí si vesele co chce, ať se vám to líbí nebo ne, bude se na něj dokola remcat. Zkrátka... jak víme, kdo chce Žán Piéra bít, vždycky si hůl najde. Přestože pro mě Galimatiáš nebyl extra překvapivý a nejednalo se ani o příliš duchaplný film, bavil jsem se od začátku do konce. Artová forma dokonale provází prostinký děj, ovšem zkušený frantík se nenechá strhnout do onanistických indy-pindy hříček (jak se tomu stalo například u neblahého Bunny a Býka). Tenhle film je zkrátka 105 nápaditých minut, které utečou jako voda. Jenom člověk nesmí chtít víc... (22.12.2010)

Velmi vtipný příběh, promyšlený každým coulem, přesto že za ním se schovává velmi vážné téma. Režisérův rukopis na první pohled čitelný a kdo jej má rád si rozhodně přijde na své, příjemné obsazení, skvělý hudební doprovod, to vše dohromady je Galimatyáš. Nejdůležitější ale je, že z kina odcházíte s milým úsměvem na rtech, hřejivým pocitem uvnitř sebe (to nebývá tak často) a víte, že tohle jistě chcete vidět znovu. Čtyři a půl. (25.11.2009)

Jeunet má lidi opravdurád a rád ukazuje jejich dobré stránky. Roztomilou hravost, vynalézavost, bizarní dovednosti, spontánní přátelství, lásku. I taková ztracená existence jako Bazil v Jeunetově světě najde spřízněné duše a odplatu za všechny křivdy. Více než pařížské Dannyhho parťáky zatápějící dvěma zbrojovkám mi Galimatyáš připomněl moderní pohádku, kde se nemáte ptát na logiku (kde sakra vzali tak promyšlený plán B?), ale užívat si ohňostroje nápadů, příběhových kliček a neskutečně sympatických postav. Název filmu může navodit pocit, že vás čeká bordel nebo příliš rozvětvený příběh. Kdepak, Galimatyáš má hlavu a patu, vše tu má vlastní smysl. Amélii sice Jeunet nepřekonal, ale citit se budete podobně příjemně. A přiznejme si, kolik se dneska točí takhle optimistických a rozjuchaných filmů? (02.12.2009)

Vizuální extravagant Jeunet, který všechny své filmy naplnil smrští vizuálních nápadů, které občas byly až nesnesitelné, zůstává své představivosti věrný i v tomto, názvem všeříkajícím filmu, jehož příběh je stejně šílený jako celá režie. Jeunet mi vyjma kouzelné "Amélie" a slušnému završení Vetřelčí série nikdy moc nesedl a tento film to rozhodně nezmění a režisér tak v mých očích nadále zůstane šílencem, jehož filmy jsou pro mě takřka nestravitelné. (19.03.2011)