Osamelý jazdec

Kdyby měl tenhle film prdel, byla zřejmě digitální, protože počet digitálních efektů v tomhle filmu hravě převyšuje počet zlatých cihel v soukormých sejfech pražských kmotříků. Jenže copak se na ten film dá zlobit, když je od začátku jasný, že se náš milej film nebere absolutně vážně, nechybí mu nadhled a větší než malé množství vtipných scén i dialogů. Trošku jsem se bál, aby Johnny nepostavil postavu Tontyho výhradně na své homosexuální mimice a-la Jack Sparow, ale to se naštěstí, až na vyjímky (zahrabávání Johna ) neděje Johnny zde má mnohem větší prostor na hraní, viz ty jeho pohledy na Johna, které opravdu dávali mé bránici pořádně zabrat. Ale dost už mudrování, tenhle film má jediné poslání, bavit, bavit a zase jen bavit a to se mu povedlo výtečně. Osamělý jezdec je přesně ten typ filmu, na kterej je fajn vzít svojí holku nebo bandu, nejlépe oboji, nějaký tu láhvičku a vyrazit po desátý večer do letního kina. Jako startovku na dlouhou letní noc neznám lepší filmovej tip. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, přece jen se mě nelíbila, ta vyprávěcí část s faganem, ale protože tady někteří uživatelé žerou zřejmě jenom suchary, dávám plnou palbu, protože pro králíky, co žerou škorpiony mám stejnou slabost, jako pro nezodpovězenou otázku "jak si se dostal z vězení", to je totiž naprosto nepodstatný. Podstatný je mít na hlavě mrtvýho havrana a dobře ho krmit. (05.07.2013)

To je přesně film, o kterém řeknete, že je to galimatyáš. Na jednu stranu přináší neskonalou zábavu, kvalitní záběry, vtipné situace, překrásné exteriéry, napětí a akci, a na druhou stranu nudu, klišé, nesmysly, trapnost. naštěstí to není půl na půl a to dobré převládá, takže až vyjde nějakej direktor kut, kde to bude přestřihaný ze 150 na 90 minut, pak to teprve bude něco. Každopádně, Jack Sparrow is bek akorát nejede na mlýnském kole, ale na vláčku. (06.10.2013)

Kde cítim indiánske tradície, tam som doma. Či v piesni "Sídliskový Indián" normalizačných hitmakerov - poprockovej skupiny Elán alebo v popovom digitálnom westerne "Osamelý jazdec" (tým len naznačujem, že niekedy aj plnokrvne sa tváriace skoršie indiánky s vypiplanými reáliami vyžarujú len benzínovo- asfaltový pach veľkomesta). Tu sú digitálne hlúposti skvele vyvážené dozvukmi konania a rozprávania hen Tontoho pomaľovaného červenokožca. Šibnuté táranie duševne chorého člena kmeňa, ktorého jeho súkmeňovci neberú vážne vyvažujú reálne dôsledky jeho predpovedí a skutkov. Miestami sa siaha k základom indiánskej mytológie, ktorá je zase na druhom mieste spochybnená. Ja viem, že je to tak preto, aby sa vyhovelo všetkým, no moja príklonnosť k rozprávaniu starých právd tých, ktorých orol už zrejme odletel je silná. No a ďalším plusom je samotný hrdina - osamelý, z väčšinovej komunity vyvrhnutý jedinec, ktorý už v útlom veku dobre pochopil, že obchod rovná sa vždy len podvod. (29.07.2013)

Tak dlouhé a nudné, že jsem během sledování stihnul dvakrát umřít a přijít zpět k životu. Nemám problém s tím, že jde o otevřený pokus navázat na Piráty z Karibiku, jen Lone Ranger je pro něco takového naprosto nevhodná předloha, alespoň v tomhle uchopení. Zatímco Piráti coby film podle atrakce v zábavním parku a ke svému dobrodružnému žánru mohli být bezelstné nic a přitom zábavní (až když se scenáristé v pokračováních pokoušeli přesunout k rafinovanosti, tak se jim to rozpadlo pod rukama), Lone Ranger si neuvědomuje, že pracuje s bohatým fikčním světem vznikajícím rovných osmdesát let a velmi jasně stanoveným žánrem, v němž je každé vybočení velmi viditelné. Verbinského dlouhé přebujelé scény bez pořádné návaznosti ale působí vždy jako něco, co se do zobrazovaného světa naprosto nehodí - u dobrodružného žánru k tak jasnému závěru nemůžeme dojít, protože není tak vyhraněný. Ve westernu působí velmi divně, když se nic nechová tak, jak jsme zvyklí, ale film místo aby věnoval nějaký čas vysvětlení těchto "inovací", neustále dokola vykřikuje "pořád jsme western", protože se oprávněně bojí, že na to zapomeneme. Netvrdím, že každý western se musí řídit stejnými pravidly, ale že když se jimi neřídí, musí ta svá alespoň nějak vysvětlit. Zatímco takový Donnerův Maverick měl jasně stanovený tón a úroveň přehnanosti, zde každá scéna svá pravidla buduje odznova. Někdy se zcela propadá žánru ve vší jeho naivitě, kterou snímek ještě podtrhává, jindy se tvůrci pro změnu pokoušejí o sebereflektivní komentáře shora a jindy, a to je nejvíc mimo, se snad pokoušejí budovat nějaké melodrama. Ve výsledku tedy film působí nesoudržně, bez jasné chuti a bez dojmu celistvého světa a příběhu. Navíc je to opravdu nechutně dlouhé, vtipy postrádají timing (a je jich ukrutně málo) a postavám chybějí motivace pro jejich činy. Taky nesnášíte, když si po desetiminutové akční scéně nemůžete vzpomenout, proč se spolu postavy vlastně střetly a o co se perou? Tohle je asi nejjistější emoce, kterou během filmu cítíte. PS: Zabte už Probůh Hanse Zimmera! Pokud mě jindy jeho hudba jen nebaví, ale alespoň funkčně doplňuje obraz, tentokrát se jeho stereotypně monumentální melodie k filmu zoufale nehodí a působí rušivě a nepatřičně. Ještě víc podporují umělost a "nepůvodnost" scén. Možná si hrají na hraní s westernovými motivy, ve skutečnosti jde o odpaření jakékoliv svébytnosti z této hudby na další tovární výblitek. PPS: Depp už je jen otravný. (04.07.2013)

Vzpomínky zmateného indiána Tonta mi podezřele zvedaly náladu, stejně jako jeho pohrdavé ksichty, kterými častoval "hrdinného" osamělého jezdce i "zázračného" koně a dokonce i krmení mrtvého havrana jsem si celkem užil. Kromě těchto atributů a vynikajícího závěrečného vlakového pošťuchování toho snímek zase tak moc nenabídl, ale já jsem se velmi slušně pobavil po celé délce zlehka přemrštěné stopáže. (28.10.2013)