První den zbytku tvýho života

Neviděl jsem moc filmů, kde by všichni herci byli tak uvěřitelní. Velmi povedené, místy legrační, místy hodně smutné, někdy syrově upřímné a navíc s dokonalou hudbou. Inspirativní pohled na jednu francouzskou rodinu, kde probíhají všechny možné vztahy mezi otcem a syny, matkou a dcerou, a samozřejmě manželem a manželkou. Srdečný a upřímný film, kde jsem tak nějak porozuměl každému z rodiny. Těžké rozhodování mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. (30.08.2014)

Původně jsem dával 4 hvězdy ale přes noc se mi to rozleželo v hlavě a přece jenom si to tu plnou palbu zaslouží. Pohled na 5 rozdílných dní 5-ti členné rodiny v rozmezí 12-ti let. 5-ti dní, které navždy změnily jejich osudy. Dokonalé herecké výkony, podpořené skvělým soundtrackem dávají vzniknout nádhernému filmu o rodině, lásce, hádkách, naději i ztrátách. (08.07.2012)

"Život je pohlavně přenosná choroba."... Ale někdy to může být to nejlepší, co vás potkalo. Naprosto úžasný film, jsem téměř beze slov, a jsem za to rád... dodám snad jen, že jsem ještě nikdy neviděl snímek, který by vás dokázal tak moc dojmout, a v další vteřině tak krásně rozesmát. A když se do toho přidá ještě můj milovaný "grunge", tak to prostě nemá chybu. Ohromný a nečekaný zážitek hrdě přidávám do své pomyslné TOP, a těším se, až si tento zachycený kus života budu moct opět vychutnat. "You see, Dad, that's grunge." 5* (06.07.2012)

Docela povedený hořko-sladký příběh jedné francouzské rodinky. Proč docela? No ač se mnou nebudou mnozí souhlasit, tak rozkouskování filmu na poměrně velké množství scén z různých období považuji za malé mínus. Dochází totiž k tomu, že některé z nich jsou bez problému uvěřitelné a některé zas působí trošičku hloupě. Vzhledem k tomu, že se tento snímek jednoznačně snaží navodit dojem uvěřitelnosti, reálnosti a běžného života, tak se mu to dle mého názoru ne vždy daří. 65% (27.10.2012)

Už dlouho ze mě žádný film neždímal slzičky tak přirozeně a nevlezdoprdelsky. Skoro jsem měl chuť vyrvat z laptotu harddisk a vlepit mu slintavého hubana. A že to byla celá škála slziček - od veskrze radostných až po ty brutálně zkormoucené. Ale abych nepředbíhal. U tohoto typu filmů mám neodbytnou potřebu vyžblebtnout svou rozjuchanost nad bezvadně strávenou skorodvouhodinovkou, ovšem u všech se opakuje ten samý vzorec - skvělí herci, scénář, režie, blablabla. Znenadání však vyvstává nepříjemná skutečnost, že o filmech vím naprosté hovno, a já si zahanbeně tisknu čelo ke kolenům. Ale v cuku letu se mi sebevědomí opět vlévá do žil a já se zdviženým frňákem pronáším: "Cítím tu ryzí dokonalost každé filmařské složky ve svém srdci!" O vteřinu později si vzpomínám, jaký to jsem cynický zmrd a větu lehce upravuji na: "Cítím to ve svém čůrakovi..." A o další vteřinu později mám už všechno na háku, neboť si uvědomuji, že tu jsou všude okolo samí moudří filmoví kritici, a všichni souhlasně pokyvují makovicemi, když sděluji světu následující: "Svéráznější, vymazlenější a originálnější rodinnou ságu byste těžko pohledali." (11.02.2014)