Ghajini

Nolanovo Memnto natažené do monstózních rozměrů. Když pominu nelogické chování a chyby, kterými se film hemží musím konstatovat, že to není tak zlé. Samozřejmě nechápu Indickou mentalitu, ale ty videoklipy byli fakt moc i na mě. Romantická rovina se mi líbila. Bylo to vtipné, bylo to dobře zahrané, se sympatickou dvojicí. Vlastně jsem se díval na dva filmy, o čemž svědčí i stopáž. Dramatická rovina byla přehrávaná, právě ona byla plná chyb a nelogičnosti, ale stále by to šlo. Kdyby nezrychlovali jinak solidní akci. Choreografie bitek byla fajn, ale to zrychlení bylo absurdní a hloupé. Kdyby ta akce nebyla zrychlená, dal bych 4*, ale takhle to vypadalo, jako by se tam mlátil Charlie Chaplin. (09.10.2013)

Všetky tie postrehy typu "čistá vykrádačka Nolanovho Mementa" púšťam z hlavy. Lebo áno, typek tiež nemá hlavu v kondícii zapamätať si co sa stalo 2 minúty dozadu a všetko si tetuje na telo... OK! Ale ten storybuilding resp. tá pribehová gradácia proste berie dych. Málokedy je vo filme stopáž tak využitá ako práve tu. (24.09.2016)

Vyprávění o mírně legračním příběhu lásky se záměnou se střídá se současností, kdy se hlavní hrdina po drastickém zážitku a zranění mozku proměnil v něco jako golema, který necítí bolest a jen kolem sebe mlátí a mlátí, aby dosáhl pomsty. Neskutečně neuvěřitelné. Aamir ho opravdu hraje jako monstrum, jemuž každých 15 minut dojde baterka a musí tedy začínat nanovo. Indická policie je zde podaná takovým způsobem, že bych se k ní neobrátila o pomoc, ani kdyby se mi zaběhla kočka. Buď jsou policisté jenom tupí a neschopní, nebo úplatní, případně rovnou táhnou se zločinci. Ti ale taky nejsou žádní géniové, protože svého protivníka nezničí, i když k tomu mají spoustu vhodných příležitostí. ___ Milostná linka byla naivně fajn (trochu na způsob filmu Přítelkyně pana ministra), ale ta odplata byl blábol bez jediného uvěřitelného momentu. (01.10.2016)

Kupodivu mi to nezprotivila ta neskutečná kombinace žánrů- romantická love story, temný thriller, rozjuchaný muzikál... Hodnocení jsem snižoval s přibývajícími minutami, ke konci už to pro mě bylo opravdu k nevydržení. Naopak z počátku jsem žasl nad množstvím nádherných, silných, neotřelých momentů a nad mou ochotou přistoupit na příběh založený na zjevných nesmyslech, odporujících primitivní logice. Ghajini se mi nelíbil- ani film, ani hlavní záporák téhož jména. Pokud by to přežil, ještě bych tomu jednu pecku sebral. Ten film je pro mě ale nezamýšleným, užitečným příspěvkem do aktuální společenské diskuze o migraci. V Indii žije z našeho pohledu v podstatě na skládce miliarda lidí, kteří mají jedinou touhu- mít se lépe, než se mají. Vyrůstají ve společnosti, kde má lidský život hodnotu orgánů na transplantaci. Nemají jiná mravní měřítka, boháč je pro ně člověkem, před kterým se budou všichni pinožit a ponižovat, aniž by jim na tom přišlo cokoliv divnýho. Když jim otevřeme pomocnou náruč, do měsíce můžeme mít většinu z nich tady u nás. Nedělejme to. Nechme je chlácholit tříhodinovými bollywoodskými filmy, ve kterých někteří z diváků uvidí poprvé ve svém životě něco tak neskutečného, jako je splachovací záchod. (15.12.2018)

Film se mi hodně líbil, jak dějově tak i jak byl natočen, ty tři hodinky utekli docela rychle, navíc závěrečná bitka a "vymazání" paměti byly scény naprosto dokonalý. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 4 a 5 *, ale velké minus má u mně film za hudební čísla- prostě ani jedno se mi nelíbilo, takže proto 4. (03.04.2013)