Prekazená lúpež

Chlapík zjistí, že mu pod barákem kopou tunel do banky a tak se rozhodne s tím něco udělat. Všechno mu komplikuje nová nájemnice s malou dcerkou a pochopitelně i fakt, že je na vozíku. I když se zdá, že jde jen o další loupež, která nejde podle plánu, tak tenhle příběh je přeci jenom trochu košatější. Najde se tu pár zvratů, které ho posouvají trochu jinam, loupež sama o sobě není tak prostá, jak se zdá a navíc zde funguje řekněme rodinná linka. Trochu mi nesedělo, že toho hlavní hrdina vzdor svému postižení zvládnul tolik. Kor když člověk přihlédne k tomu, že je vykreslen spíš jako člověk rezignující na nějaký hodnotnější život. Ale to se dalo přežít. Všechno vrcholí ve výborném finále, které nadchne průběhem a potěší i koncem. Herecky super a Clara Lago je skutečnou potěchou pro oči. 80% (19.03.2018)

Děj napínavý, scénář dobře prokombinovaný, postupně až překombinovaný, rozuzlení očekávané, hudba většinou protivná (jazzově kakofonní), hlavní herečka hezká, ale protivná taky (svou užvaněností). Forma televizní inscenace nebo zfilmované divadelní hry, exteriéry téměř nulové, takže stejně jako v Buenos Aires by se to mohlo odehrávat třeba v Bukurešti a vyšlo by to nastejno. Každopádně objektivně vzato se jedná o thriller nadprůměrně záživný, zručně zrejžovaný a pohledně vypravený, s kamerou sice ruční, ale uspokojivě stabilní. Chce se mi chrápat, proto ta nenápaditá heslovitost. (24.01.2021)

Thriller není zrovna můj oblíbený žánr, o argentinských filmech nevím vůbec nic, ale tento příběh se mi líbil. Největší  zásluhu na tom má sympatický a pohledný hlavní hrdina. Na takového chlapa se dokážu dívat dvě hodiny, obzvlášť když je děj napínavý. A to byl. K tomu pěkná žena a  malá holčička, která mluví jenom s pejskem. Ten velký dům, ve kterém vozíčkář žil sám se svým psem, byl prostě kouzelný. Přivítala bych, kdybych se dozvěděla něco o minulosti hlavního hrdiny. Ale kdyby tam byla nějaká psychologická sonda do jeho života, už by to nebyl thriller. Něco se dalo předvídat, ale rozhodně ne ten závěr. Hezké světlo na konci tunelu - tři lidé, kteří se našli. (23.01.2022)

film je takový v jaké zemi se natočil! Tady je děj jednoduchý s jednoduchými postavami ale inteligentním ústředním motivem.Děj byl ovlivněn z většiny tím,že hlavní postava byl vozíčkář a takže to co by zdravý člověk udělal za pár minut on se musel všude plazit a pod.Takže to může vypadat jako zbytečně dlouhá stopáž ale film byl hlavně o Joaqínovi a o tom jak si geniálně poradí s tou bandou co mu řádila za zdí.Co mi drásalo nervy byl ten modrý filtr na kameře.Když se děj většinou navíc odehrával v příšeří tak vadil (28.03.2018)

„Nakonec je to, jak jsem ti říkal. Všechno závisí na holce, nebo na štěstí.“ Joaquín si žije svůj klidný, ničím nevzrušivý život samotáře odkázaného na vozík, pokojně se utápí v žalu, hraje si s pájkou, těší se ze společnosti stejně postiženého psa a vykouří asi 10 krabiček cigaret denně. Jeho poklidné bytí mu však naruší hned 2 náhlá vzrušení, sexy matka s dítětem a podezřelá skupinka lidí od vedle. Co když to ale není náhoda? Bavilo mě to, a to docela dost. I navzdory detailům jako jsou poněkud velkorysá stopáž, krapet víc štěstí, neslyšné hekání, naivní podání pomocné ruky, krajně protivný spratek či ten fakt, že lehčí děva má zvláštní slabost pro mrzáka, který jí proti její vůli neustálé píchá, až je z toho celá malátná, ehm…Mělo to pořád šťávu, napětí, atmosféru a hlavního hrdinu, který sice (logicky) neoslní svou mužností, ale za to má za ušima, je trpělivý a já mu po celou dobu fandil. A vývoj není zas až tak předvídatelný, ostatně i ty keksy nespořádá ten, koho byste si asi tipli. Film, jak jsem naznačil, má své mouchy, ale na slušné 4* to bude. (23.05.2021)