Tak dlouho tě miluji

Výborná filmová káva. Silná, lahodná a přesně taková, která Vás povzbudí a zachutná na první doušek. Příběh dvou sester, které se tak dlouho neviděly. Dlouhých patnáct let a teď se spolu snaží po tak dlouhé době navázat vztah. Jedna v podání velmi dobré Elsy a ta druhá v podání excelentní K.S. Thomas, která svou rolí doslova, žije, dýchá s ní a všechny ostatní herce nemilosrdně válcuje a sráží dolů. Nevyřčené otázky a odpovědi. Bolest a smutek, který nevymizel ani po tolika letech. Skoro bez chyby, až na závěrečných pět minut. Škoda, mohla to být taková hezká pětka..... (22.02.2015)

Ta ženská umí. Srašně přirozené, strašně civilní. Občas se pousmějete, ale negativní pocity přetrvávají. Nadprůměrné mini-drama se skvělým herci v čele s úžasnou Kristin. Už tady bylo strašně moc filmů, které se snažily nějakým způsobem uchopitpochopit psychiku čerstvě propuštěných trestanců, ale tohle je jasně nejlepší forma, kterou jsi dokážu vybavit. A ještě navíc to zde máme umocněno na druhou (zabila svoje dítě) a scénář se nesoustředi jenom na ni, ale taky na ostatní lidi kolem. Jenom škoda, že mi ten její motiv blýskl hlavou už po prvních dvaceti minutách, užil bych si to možná více, ale celé to na tom rozhodně nestojí. Francouzi každopádně letos po Veřejném nepříteli opět bodují. (26.05.2009)

Postava Juliette v podání vynikající Kristin Scott Thomasové mě doslova a do písmene smetla.. Ona se ocitla na velmi kruté životní křižovatce a zvolila cestu, z níž není návratu, svědomí tu tíž nedokáže unést.. Vyměřený trest přijala beze slova a sama sebe trestá též, mlčením.. Její filmová sestra Elsa Zylbersteinová mě příjemně překvapila, ta snaha z její strany byla patrná a lehce uvěřitelná.. Krásné, leč velmi smutné psychologické drama.. (23.01.2021)

Přesto, že si nelze nevážit sílu osobnosti filmové Juliette, kterou zavrhla společnost, a co hůř, nejbližší rodina, ani odevzdanost, s jakou přijala rozsudek, ačkoliv trpěla okolnostmi více, než trestem samotným, nedám více, než 50%, za emocionální planinu, za kterou však není odpovědná pouze Kristin Scott Thomas, ačkoli ani její projev neřadím k třetímu stupni přídavného jména dobrý. (15.04.2012)

Uf, tohle byla síla…je sice pravda, že hned po prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že tato žena v podání KST označení vražedkyně nese spíš jako nálepku, než je by jí skutečně byla a taky je pravdou, že od okamžiku, kdy ve filmu vyšla najevo informace, že je lékařkou, jsem věděla, co se vlastně tenkrát stalo, ale přestože u jiných filmů by mě tato skutečnost rušila a vadila, tady snad byla záměrem….alespoň pro divačky matky…Bylo to tak křehké, tak odzbrojující, tak plné a bolestné, tak beznadějně nadějné. Prolínají se tu dvě hlavní linie filmu – první o tom, kterak lidé přichází o své bližní (někdo přijde o milovanou osobu při autonehodě, jiný ve válce, někdo rozvodem a pak následně jeho dcera přijde o svého otce jeho sebevraždou, někdo přijde o svou milovanou osobu odvržením a nepochopením, někdo o ni přijde odloučením, aby ji pak měl šanci opět „získat“) a druhá o tom, jak těžký úděl mají lidé z „druhého břehu“ (vězení) vracející se mezi většinovou společnost. Obě hlavní herečky mi rozdrásaly srdce do krve a připomněly tu prazákladní hodnotovou orientaci života…Dokonalý hudební doprovod byl pak už jen pomyslnou třešinkou na dortu, která bývá ovšem přeci tak důležitá :-). Dlouho jsem neměla takový pocit vděčnosti u nějakého filmu za to, že je…Děkuji… (17.01.2011)