Úsměv Melody

Haha...proč si já blbec myslel, že se jedná o nějakou komedii? V tomto smyslu slova mé očekávání naplněné nebylo, ale dostal jsem něco, co Francouzi vcelku umí, zajímavou detektivku s místy až hororovými prvky - rozpitvané opičky, mraky vycpaných zvířat, ponuré, až mysteriózní prostory starého skladiště, lesby klubu, jakési staré...co to vlastně bylo? - nemocnice, sanatorium??, dvě šílené lesby s poněkud zvrhlýma choutkama... Od prvních minut se začne rozvíjet napínavý příběh, ve kterém zářila Mélanie Laurent - opět výborná, začínám pro ni mít docela slabost. Musím teda přiznat, že některé věci jsem napoprvé asi nějak úplně nepobral, např. to děvčátko na začátku s mrtvou matkou ve vaně - to měla být postava Mélanie(Lucie) v dětství nebo ta šílená lesba se zálibou v pitvání a preparaci?, potom totéž(??-kdo se má v těch dětech vyznat?) děvčátko na chodbě (mmch Lucie je na konci filmu na stejné chodbě) a za dveřmi zavřené další dítě (to měl být kdo?), plyšový slon prostrčený druhou holčičkou skrze díru ve dveřích/střih na Lucii koukající do zamykacího výklenku ve svém bytě s hořící svíčkou, na konci vyhazuje Lucie obsah výklenku do krabice, tu do popelnice, popeláři to vysypou a ...bingo, slon!!, proč ty dvě lesby vraždily, unášely děti?, jakto, že jeden z těch dvou, co na začátku srazili muže, pak věděl, kde je druhá unesená holka, Eleanor? Zkrátka otazníky tam jsou, ten děj je poněkud překombinovaný, čehož jsem si asi nevšim jenom já. Už ze začátku je vidět, že Lucie má možná až trochu nadpřirozené schopnosti, na druhou stranu v průběhu filmu z těch flashbacků vychází najevo, že si asi Lucie nese nějaké nelichotivé ponuré tajemství z dob svého dětství, které se asi snaží "odčinit" - pokud se to tak dá nazvat - prací u policie. Vše dosud uvedené dává filmu kapku chaotičnosti a jistá překombinovanost děje tak nějak nutí diváka nad tím víc přemýšlet a třeba mu to i nějaký ten den zůstane v hlavě. Další věc, která mi to možná malinko zkomplikovala - viděl jsem verzi se slovenskými titulky, a ty mi připadaly občas dosti svérázné. Celkově za velmi poctivé tři - film jako takový a čtvrtá za Mélanii. (25.02.2016)

Adaptace románu „La chambre des morts“ od Francka Thillieze, který u nás bohužel nevyšel. Je to velká škoda, Thilliez pro svoje romány nastuduje do podrobností téma, které chce zpracovat, takže jsem se pravděpodobně mohl hodně dozvědět o taxidermii a podobných nechuťárnách. K rozzuzlení případů je u něj potřeba, aby se spojily nitky sbíhající z několika stran, což je pro film dost špatné, neboť většina jeho knih má 400-500 stran, a samotná expozice filmu by snad vyšla na hodinu. Film samotný je místy dost nepřehledný, místy uspěchaný, občas jsem si říkal, jak se dostali na tuto stopu? Přes to přese všechno bych film celkově nehaněl, je náležitě smutný, temný a navíc jsem se dozvěděl i něco o Luciině dětství. Věru, nic pěkného. Mezi námi, ono ji nic pěkného nečeká ani v budoucnu. (17.05.2021)

Od kriminálky, dnes již pouhého komerčního produktu, žádné myšlenkové poselství čekat nelze - její funkcí je lehce zahrát na strunu našich nižších pudů a ukojit touhu po strachu a děsu a ano, Le Chambre des morts tyhle pocity navodit umí, ale není to trochu málo? Přijít dnes v tomhle žánru s něčím novým, znamená vymyslet krkolomnější způsob trýznění obětí nebo "úpravy" mrtvol - což může mít pro nás, kteří kriminálkám nerozumíme, něchtěně komické účinky - ale samo o sobě to je trochu zvrácené. Tenhle film si za své hodnocení může sám se všemi svými účelovými skoky ve vyprávění, neuvěřitelným množstvím nesmyslností (mrtvé opičky, to tu ještě nebylo:) a především neobjasňováním motivací jednání postav (že by bylo jedno, proč někdo vraždí, ale hlavně, že vraždí?) - zbývá tedy jen ponurá atmosféra. Mélanie Laurent, Céline Salette i Gilles Lellouche jsou výborní herci, především ve filmech, které mají hlavu a patu. Závěrečná dekadentní klipovitá scéna byla "zajímavá", ale hlavně kvůli hudbě... (24.08.2014)

Plán bol asi natočiť niečo na štýl Purpurových riek. Nevyšlo to, pretože: 1. Scenár. Snaží sa riešiť obrovské množstvo vecí a väčšinu pritom nedotiahne do konca (trauma, romantická zápletka). Okrem toho Lot miestami zabúda na logiku a tiež je tu na mňa moc veľké množstvo náhod (a to hneď v úvode). 2. Réžia. Opäť Alfred Lot. Toto je dosť zvláštne. Ten človek má zároveň úžasný cit pre stavbu scény (takmer všetko z domu vraha), zároveň ale absolútne nie je schopný budovať napätie a udržať diváka v strehu. A čo je najdôležitejšie, jeho réžia je hodne zmätená. Občas som mal vážne problém chápať, čo sa práve deje a jak čítam tie komentáre, asi som nebol jediný. 3. Kamera. Nielen, že sa to dalo natočiť oveľa objavnejšie (čo by rozhodne pomohlo aj napätiu), ale kameraman celý film používa nejaké divné filtre, cez ktoré nie je moc vidieť a navyše dodávajú filmu taký ten klasický, francúzsky, televízno-kriminálkový look, čo beriem tiež ako problém. 4. Herci. Okrem Mélanie sú vážne všetci až zúfalo necharizmatickí a keď ich najbližšie niekde uvidím, pochybujem, že si spomeniem, že som ich už niekedy videl. No ale dal som 60%, takže to asi nebolo úplne zlé. La Chambre des morts zachraňuje niekoľko nasledujúcich detailov: 1. Réžia. Ako som už písal, Lot vie pekne natočiť niektoré veci. Páčil sa mi hlavne interiér domu vraha, kopa rekvizít, nasvietenie; vážne by som sa tam asi bál vstúpiť... A brutalita. Mŕtve decko už v prvej pol hodine, opica, pes... 2. Hudba. Pre žáner trochu neobvyklý (hlavne v závere), ale výborný soundtrack. 3. Mélanie Laurent. No, skúsim na chvíľku zabudnúť, že je to moja úplne najobľúbenejšia herečka. Scenár jej nedáva moc príležitostí sa nejak výraznejšie prejaviť, ale tá charizma! Môžem nezaujato povedať, že sama ťahá celý film. A darí sa jej to. Nebyť jej, asi by som tú tretiu hviezdičku ešte prehodnotil. (10.11.2012)

Ne moc povedená francouzská imitace Mlčení jehňátek, případně Sedm. Snímek by to přitom nebyl vůbec špatný, kdyby jej tvůrci nezmrzačili vyloženě okopírovanými motivy ze svých amerických předchůdců. Scéna s vlčákem na schodech je zralá pomalu na nějaký ten hanlivý dopis. Navíc jako celek jsem tuto mysteriozitu vůbec nepochopil. A nestydím se za to. 50% (16.09.2011)