Rozbouřené vody

Erik Poppe, můj další objev severské kinematografie a velmi milé překvapení. Někdy stačí malá chvilka nepozornosti, která nakonec vede k velké tragédii. A my můžeme sledovat jak jednu událost ze dvou úhlů pohledu prožívají po propuštění Thomase z vězení oba hlavní protagonisté. Jak viníka Jana Thomase, zatíženého stále špatným svědomím, který by tak rád chtěl začítl znovu žít normálně a Agnes matkou oběti. Erikovi se povedlo zkloubit oba pohledy velmi dobře a nenásilnou formou, doplněnou Janovou hrou na varhany, která nejen, že byla nádherná, ale celému dramatu přidala na tragičnosti. Film o bolesti, vině, odpuštění, svědomí a snad i svým způsobem o vnitřním vyrovnání se s takovou tragedií. Končím slovy, která zazněla ve filmu :"Život nevychází vždy podle tvých představ." (14.11.2012)

zločin a trest ... vina a odpustenie .... odveká to diléma ... veľmi dobre narežírovaná Poppeom (z toho chlapa dačo bude) .. síce v trochu kresťanskom (ale nie až tak ortodoxnom) prostredí :) .. do toho všetkého príbeh hriešnika snažiaceho sa etablovať znovu v živote .. mladého zaťaženého tým čo vykonal. To všetko krásne podfarbené hudbou .. nielen organovou (thomas bol kostolným organistom) ale aj hudbou Soderqista čoby soundtrack. Okrem zaujímavých hereckých výkonov najmä hlavných predstaviteliek) bola vo filme aj super kamera .. detaily tvárí, hra s priestorom a farbou svetla .. boli prímové. Keď na požiadanie farára "zahrať niečo duchovného" detskej exkurzii v kostole spustil simon and garfunkelov "most cez nepokojnú rieku" (http://www.youtube.com/watch?v=EPScxJlaLbc) bral som to od režiséra ako akúsi úsmevnú vložku do deja, nespomínajúc si na text piesne .. neskôr som si našiel aj text a pochopil som. ŽIVOT NAOZAJ NEVYCHÁDZA PODĽA NAŠICH PREDSTAV ... a ... KEĎ MÁ BOH PRE VŠETKO, CO SA STANE SVOJE DÔVODY, MÁ HO AJ PRE ZLO... a aj keď sa nie vždy dá odpustiť, niekedy pomôže aj keď sa s tým človek zmieri .... za hudbu, réžiu, výkon hercov ale aj scenár a kameru .. no skratka u mňa je to za 5b. (11.07.2014)

Tom chce začít novej život. Po předchozím nezdaru (jestli se to tak dá nazvat) chce zase žít jako řádný občan. Ale jak i skandinávských filmů bývá zvykem, nic nepůjde tak snadno. I když zpočátku vypadá vše nové a krásné a příslib lepšího života s čistým štítem je opravdu lákavej, DeUsylinge nás brzy vyvede z omylu a zase usadí na zem. Nic nemůže být v životě jednoduché. A o tom je tenhle vyjímečný film. Inu za vše se nějakým způsobem platí. (26.03.2012)

Výborné, a řekl bych i originální drama o mladém muži Janovi, o kterém se z flashbacků dozvídáme, že neúmyslně zabil pětiletého chlapce a po odpykání trestu se vrací ve svém rodném městě do normálního života. Druhá linie příběhu popisuje Agnes, matku onoho chlapce, která se nikdy nedokázala smířit s jeho ztrátou a najednou se musí vypořádat s tím, že jeho vrah je opět na svobodě. Od poloviny filmu se zvyšuje tempo a narůstají i emoce, a to díky kontrastu v chování obou hlavních postav, jelikož Jan při zoufalém hledání odpuštění působí zklidněně a tiše, tak chování Agnes působilo velmi hystericky. Závěrečné chvíle se nesou v jemně lyrickém tónu, zato se srdcervoucími emocemi, které ve mě doznívaly jen velmi pomalu. (12.04.2014)

Ze začátku to měla být jen sranda, ale pak se to všechno zvrtlo, a v rukou dvou dospívajících teenagerů leží mrtvý chlapec. Sice se snaží těla zbavit, ale přesto jsou dopadeni a zatčeni. O pár let později Jan Thomas opouští vězení, a chtěl by se vrátit zpět do normálního života. I když si najde práci (varhaníka v kostele) a přítelkyni, minulost je mu stále v patách, a matka zabitého chlapce se nehodlá smířit s tím, aby Thomas byl na svobodě ... Je vidět, že k úspěchu filmu není třeba desítek miliónů dolarů (v tomto případě spíš norských korun), ani žádná slavná jména, ale stačí zamyšlení hodný příběh a citlivá ruka režisérova. Většina filmů se snaží divákovi nastavit pohled tak, aby vše viděl černobíle (jedni jsou hodní a ti druzí prostě zlí). DeUsynlige je ale postaveno trochu jinak. Oba hlavní hrdinové mají svoji pravdu, a svoje představy o budoucnosti - a vůbec netuším, jak bych se zachoval, být v kůži kohokoliv z nich. Vše je podkresleno výbornou hudbou, hlavně ve varhanních chorálech se mi chvilkama tajil dech.. (02.03.2010)