Kabaret U dobré pohody

Vymiškovaná zábava. Vystoupení v kabaretu lze rozdělit do čtyř skupin._____ 1) První - příšerný kýč - typicky taneční čísla._____ 2) Druhá - nezajímaví umělci druhé kategorie (vzpomínáte na čaroděje II. kategorie?) - těch je většina._____ 3) Třetí - "hvězdy" jakoby zde prezentovaly svá odložená čísla, o které nikdo nestál. A to se týká i velkých jmen, ať už jde o Cimrmany, Miroslava Horníčka, Miroslava Kořínka (klavírista z Ypsilonky) či mnoha dalších._____ 4) Čtvrtá - krůpěje rosy čisté - nějakým omylem se do některých dílů zatoulala i zrnka zlata: Vodňanský a Skoumal, Vladimír Mišík, Hana Hegerová či Jana Kratochvílová. Je to sice vzácné, ale i to se počítá._____ 5) Věc lehce zlepšuje i archivní charakter některých vystoupení či nostalgie při vzpomínání, ale jen málo. Číslu, mizernému už v době vzniku, čas zpravidla na atraktivitě nepřidá. (17.10.2020)

Viděl jsem sice jen čtyři veřejně dostupné díly 9, 12, 15 a 16 + nějaký sestřih, ale i tak si troufám tento pořad hodnotit. Hudební čísla a taneční kreace mě neberou a většinou jsem je musel přetáčet (podobně to mám třeba u Televarieté). Scénky byly poměrně vtipné, ale mohlo jich být v jednom pořadu trochu víc, na jednu scénku vyšlo asi 5 písní. Také bych uvítal jiného moderátora. Za scénky a humorné dialogy, mezi nimiž jsem objevil i jednu se Šimkem a Sobotou, kterou jsem doposud neznal dávám 3 *, jinak zbytková výplň pořadu strašná nuda. (23.12.2018)

Dalo by se to šmahem zmuchlat a zahodit do odpadu normalizační televizní zábavy, zvláště při exhibicích Baletu Československé televize přichází chuť prohodit televizi voknem. Ale při smířlivějším náhledu zjišťuju, že je to docela roztomilé pohlazení, byť zábavné často jen průměrně. Na druhou stranu, právě odsud pochází řada scének, které dodnes ČT doluje z archívu a uvádí v hlavních vysílacích časech. Vypíchnul bych zvláště monology Miroslava Horníčka, který jsou úplným balzámem. Jeho vyprávění o pražských sochách ze 16. dílu (1977), to se musí vidět. A nakonec, Kabaret má nespornou zásluhu v tom, že naposledy před kameru přitáhnul dávné prvorepublikové hvězdy jako Hanu Vítovou, Věru Ferbasovou nebo Járu Pospíšila. (16.10.2014)

Přehlídka marnosti. Historicky jsou cenné skutečně jen ty návraty hvězd z let minulých. Rok 1976 a Ela Šárková, Jára Pospíšil, Věra Ferbasová, Svatopluk Beneš, Hana Vítová, Gustav Nezval, konečně i ta Inka Zemánková, František Hanus a Ljuba Hermanová. Je zajímavé, jak se s nimi pracovalo bez ladu a skladu a jak se míchal národní umělec se zasloužilým i s těmi ostatními. Některé hrubozrnné scénky jsou dílem Fan Vanřincové, této proslavené autorky jednoho nápadu. (10.08.2015)

Chápu to. Optikou dnešních komerčních diváků, okouzlených aktuální tvorbou, prezentovanou od Novy po Barrandov, a tzv. moderním humorem, kde je scénka považována za tím vtipnější, čím obsahuje více vulgárních slov, a "hvězdami" hudebních čísel (většinou zahraničních coverů) jsou mnohdy necharismatické jednohubky ze Superstar a Talentů, je tento typ kabaretního pořadu ze 70. let minulého století naprostou ztrátou času. Nic proti gustu a názoru. Souhlasím, že už při premiéře nebyla všechno čísla ideální. A vtipná. Některé scénky jsou extrémně dlouhé, zejména z prvních pořadů, kdy se do scénáře dostaly úryvky klasických divadelních představení s kompletním hereckým ansámblem. Také humor Šimka a Soboty, kteří byli v prvních dílech obsazeni nikoliv jako budoucí stabilní hosté, ale do hlavní role průvodců pořadu, neseděl každému. Před 40 lety, ani teď. To samé platí pro pravidelná vyprávění v podání legendárního Miroslava Horníčka. Už tehdy oslovil zvolenými tématy zejména vnímavé, náročných věcí znalé tzn. inteligentní publikum, nikoliv jednodušší diváky, dejme tomu z Kolbenky (a to není míněno ve zlém, jde o pouhé konstatovaní rozdílných vkusů a požadavků na zábavu). Výběr písniček, zde mnohými extrémně kritizovaný, naopak typově přesně zapadá do dramaturgického pojetí pořadu, který se v "plné parádě" vrátil až díky koronaviru a programu ČT3. Ano, zopakujme si to raději ještě jednou. Byl to "televizní" KABARET! Pro diváky s citem pro nostalgii se proto jedná o pohodového průvodce historií nejen hudební tvorby, ale i po tvářích v drtivé většině již nežijících umělců. Hereckých i pěveckých, mnohdy věčných, jindy dávno (a někdy logicky) zapomenutých. A propos. Kdo není analfabet nebo vyhraněný fanoušek hip hopu, techna a rapu, a má širší záběr a rozhled, si jisté v každém z dílů rychle vybaví některou z nestárnoucích melodii, a zabrouká si ústřední motiv nebo dokonce i text. Které soudobé písně mají tento dar??? Skoro žádná. Takže, pro pamětníky a nové cestovatele do historie televizní zábavy, pohodový program na cca 75 minut. Pro ostatní, vstup raději zakázán. Česko-Slovensko, hledající talenty s jepičí životností a významem, nebo TELE-TELE, čekají na jiné programové pozici :-) (07.07.2020)