Jezero

Philippe Grandrieux je pre mňa najprogresívnejší režisér súčasnosti. Je umelcom a vizionárom v jednej osobe, podobne ako Aphex Twin pred desiatimi rokmi určoval trendy na hudobnom fronte, na poli filmovom momentálne vyniká režisér s absolútne nezávislým vnímaním tvorcovskej práce v oblasti filmu. Zaužívané postupy tu nemajú miesto. Zo dňa na deň zmení dohodnutú lokáciu nakrúcania, z minúty na minútu vymení vybratých hercov, na place sa nedrží scenára. Zdá sa vám to nemožné? Šialené? Nie, takto koná pravý umelec. Vyznávač stoicizmu Marca Aurelia či filozofie Friedricha Nietzscheho sa totiž necháva unášať svojimi fantazmagóriami založenými na chaose, na niečom, čo zvonku nejaví žiadnu formu. Lenže ono to formu má. Ale nezvyčajnú. Film je tmavý. Filmové laboratória kontaktujú režiséra, že to má podexponované. Neostré. Producent zúri. Ale vážení, ono to tak má byť. Sneh, mráz, šero, temnota lesa i postáv. Z tohoto filmu budete cítiť chlad. Na tele i na duši. (16.08.2017)

Grandrieuxovy filmy mě bavily jen 5 minut, úplně na začátku. Sombre začíná záběrem odkazujícím na úvod The Shining a pak přijde střih na tváře dětí sledujících v kině jakýsi dobrodružný, možná strašidelný film - ohledávání těchto tváří naznačí, o co dál půjde ve zbylých 300 minutách filmařova díla. A může to být složité.. v mnoha chvílích jsem si říkal, že takové filmy nepotřebuju, kdybych je neviděl, vůbec by to nevadilo, nic nepřinesou. Je to podivný pocit, protože ten čas je dostatečně znepokojující, ale.. Jasně mi připadá, že by bylo mnohem lehčí psát na La Vie nouvelle či Un Lac recenzi, než najít nějaký klíč k jejich hodnocení.. (23.02.2011)

Tenhle film je hodně o pocitech, takže ho ne každý skousne. Meditativní potemnělý ambientní proud emocí a pocitů v nitru zimní horské krajiny s několika nejasnými postavami. Málo slov, o to více úžasných záběrů, jevů, zvuků a ticha. Těžko se popisuje slovy. Kdo má pro tyto snímky slabost a rozpoložení, ten toto dílo zajisté ocení. Pro mne osobně jeden z nejlepších ambientních snímků poslední doby. (30.08.2010)

Když ne tma - tak šero. Když ne šero - tak mlha .Když ne mlha - tak zdlouhavé scény (ale sakra zdlouhavé). Když ne zdlouhavé scény - tak mořská nemoc z kamery nejen roztřesené, ale doslova skákajícího obrazu. Omluvou pro "expresivního kameramana" by bylo naprosté promrznutí rukou při natáčení filmu kamerou na kliku ..... a nebo sdělením, že se jedná o amatérský film. (26.11.2013)

Kedysi v jednom rohovore Bryan Adams povedal , že rašej žije v lone prírody ako v prdeli sveta. Asi mal na mysli nejaký svoj ranč 20 minút autom do mesta. Táto rodinka toto krédo však berie pekne od podlahy. A svojim spôsobom im aj závidím, pretože v okolí jazera v zasneženej prírode je melancholicky krásne. So vzťahmi je to už komplikovanejšie, prírode totiž nerozkážete a tak dochádza aj na kinematograficky tabuizované témy. Úplne iný film, ako Grandieuxove "terory" s trpiacimi ženami a opäť úplne mimo akéhokoľvek percentuálneho hodnotenia. A jedine na kvalitnom veľkom plátne, na čo som bohužiaľ šťastie nemal. (05.08.2017)