Lietam v tom

"Ameriku potkaly nejhorší časy v dějinách, takže nadešla naše chvíle." Profesionální personální čističi proto využili své příležitosti, hromadně naskákali do letadel a začali odborně vyhazovat z práce lidi, jejichž šéfové na to neměli žaludek. A já jsem s překvapením zjistil, jak je zábavně demagogické brát lidem práci, když je to ve filmu. Ve skutečném životě bych Ryana Binghama i s jeho úsměvem s chutí prohnal drtičem odpadků, kdybych nějaký měl, ale v tomto snímku je poměrně snadné mu fandit. A taky závidět mu jeho prachy a svobodu, ale přesto bych jeho spontánní nabídku na výměnu našich osudů s povýšeným úsměvem odmítl. Mě totiž nebaví trávit večery počítáním nalétaných kilometrů a nul na svém kontě, (10.09.2016)

Lítám v tom je nádherný obraz dnešní společnosti a způsobu dnešního života. Ukazuje jeho světlé a zároveň stinné stránky a dělá to ve specifickém vidění světa Jasona Reitmana, který roste v jednoho z největších režisérů své generace. Jeho nejnovější film by se měl uložit do časové kapsle a zahrabat pod zem, aby v budoucnu lidé viděli, jak to tady vypadalo. Výborný kontrast se odehrává mezi hlavními postavami. Jelikož jde o dramedii (mix komedie a dramatu), setkáváme se s vedlejšími postavami (drama) a pak s Ryanem, jedinou postavou, která dokáže diváky pobavit. Ostatní k tomu prostor nedostanou. Jeho postava se tak neliší jen svým zvláštním a ojedinělým způsobem žití, ale celým svým pojetím. Nelze přehlížet výkřiky že Jason Reitman dospěl (ano, je to evidentní a je to pravda) a že jde o film roku (v určitých aspektech ano), ale film dekády nebo že je Lítám v tom nejlepší komedií? Nic se nesmí přehánět. Film je kandidátem hned v několika Oskarových kategoriích a upřímně - ve všech má nemalé šance. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si odnesl všech šest zlatých sošek. Já bych mu je klidně dal. 4 a 1/2. Více na etparadise. (26.02.2010)

„Áno. Pekný úsmev. Pekný úsmev by mohol stačiť.“ Takmer vynikajúca Jasonova smutná komédia (páčila sa mi viac, ako JUNO), odohrávajúca sa v atmosférických hoteloch, moteloch, lietadlách a letiskových halách, kedy, ani nevieme ako, začína cez nočnú oblohu prebleskovať pocit, že sa po dlhšom čase zasa pozeráme na film, ktorý má zmysel a, aj keď to znie ako klišé, nám niečo dá. V spoločnosti Jasona Reitmana (zozadu producentsky krytého otcom Ivanom) a Georgea Clooneyho o osobných veciach, o tom, či je vernosť lacná a o záležitostiach, ktoré možno ešte nechápete, ale raz pochopíte. Ak nie, bude to katastrofa. (27.05.2011)

Reitmanův důkaz, že zatímco některým filmům dodá závěr smysl a pozvedne je o pomyslný stupínek výš, jiné může svou nepodařeností snadno srazit z nebeských výšin, k jejichž udržení pak nestačí ani štramák Clooney se svým nejlepším kamarádem batohem a platinovou kartou byznysového cestovatele-profesionála. Nemám nic proti rodinným hodnotám, ale pokud mi je Reitman nutí prostřednictvím uplakaných lidí bez práce, začínám mít na jazyku skoro stejně trpkou příchuť, jako když mi zní do uší už potřetí ta samá alternativní muzika, která je "přece tak cool, protože je indie". To možná je, ale sem se imho vůbec nehodí. (29.01.2010)

„Mysleme tržně. Doba je zlá, lidé ztrácejí práci a mají depku. Krizi nezastavíme, tak alespoň natočme nějaký nadějeplný, ne moc nákladný film, který vyzdvihne důležitost rodiny a připomene, že peníze sice hýbou světem, ale štěstí si za ně nekoupíte.“ Ano, Up in the Air dokonale vyhovuje současné poptávce, dokáže však budit dojem, že promyšleným marketingovým tahem je až v druhé řadě. Prvoplánově neútočí na bránici ani na city a nekončí stoprocentním happy endem (se svými životy jsou v závěru teoreticky spokojenější lidé nemajetní a nepříliš bohatí). Reitman vsadil zejména na Clooneyho charisma, jemný, běžnými situacemi podepřený humor a posmutnělou atmosféru, kdy věci nejsou úplně v pořádku, leč tušíte, že se změní k lepšímu. Ryan Bingham je typem muže zkušeného, dobře zaopatřeného a sebevědomého, přesto muže, kterému jeho pozici nelze závidět. Něco podstatného mu chybí, jak po návratu z oblak zpátky na zem sám zjišťuje. Není postavou, na níž by celý příběh stál, slouží jenom jako sympatický průvodce světem, který postihla krize. Věřím přitom, že má moc někoho navést tím správným směrem nejen po dobu trvání filmu, ale dlouhodobě. Podobně jako Amélie, k níž je skrze fotky s papundeklovým párem (namísto trpaslíka) odkazováno. Nejvýstižnější adjektivum k sobě samému má Up in the Air obsažené v sobě samém: glokální. Film časoprostorově omezený na Spojené státy a přitom vycházející vstříc divákům z celého světa. 80% Zajímavé komentáře: imf, Marigold, handsome, Flipper, FlyBoy, agathon, Orthank (12.02.2010)