Lietam v tom

George Clooney zažívá velmi dobré období. Filmová kariéra bývalého televizního herce se přehoupla k vyhledávanému taháku, kterého miluje kritika (Michael Clayton, Dobrou noc a hodně štěstí) i diváci (třeba u prvních Dannyho parťáků při rozpočtu 85 milionů dolarů se tržby vyšplhaly ke 450 milionům, pokračování při rozpočtu 110 milionů měli tržby celosvětově 363 miliony dolarů, třetí při 85 milionech 311 na tržbách). Lítám v tom splňuje obé (šest nominací na Oscara, 25 milionů rozpočet, 163 milionů výdělky).. na Clooneyho holt akademici i diváci slyší stále zřetelněji. S donedávna prakticky neznámým Jasonem Reitmanem nabízí další neodolatelnou postavu v nevzrušivém, i když tu a tam kousavém podání. Poctivě natočený snímek ho představuje jako samolibého cynika, který většinu roku léta v oblacích bez citové zátěže k druhým. Jenže, žádný snílek to není. Totální racionalista se svým dokonale sbaleným kufrem, precizně vypilovanými vychytávkami a ujasněným názorem na život (což prodává i v motivačních přednáškách), se živí tím, že dává zaměstnancům padáka místo jejich šéfů, kteří na to nemají koule (anebo šéfky žaludek). Jeho životním snem je dosáhnout hranice deseti milionů nalétaných mil. Jenže moderní technologie udělají jeho vlčímu samotářskému životu i cíli čáru přes rozpočet. Vyhazovat se bude po síti. A aby toho nebylo málo, musí zaučit mladou frázovitou kolegyni, která razí zcela jiné životní cíle. Jak do jeho plánů zapadne nečekaná známost stejného ražení a filosofie? Že by další variace muže, který ze své pohodlnosti i sobeckosti nakonec prozřel? Reitman, který má čuch na témata a talent na dialogy, skvěle zvládá načasování, stejně dobře pak dokáže vést také herce. Takhle dokonale namíchané trio, které jiskří ve všech směrech, tu už dlouho nebylo. Příkladem jest scéna, kdy si tihle tři vyměňují názory, co jim život dal a má dát. Výborná.. přesto nemůžu pokývat hlavou a vyhrknout, že mě Reitmanův film dostal do kolen. Sic mě oslovil víc než Juno a výrazněji víc než Děkujeme, že kouříte, cestu si k němu ale napodruhé budu hledat hůř. Nic si ode mě nevzal, nic mi ani nedal.. holt, na učebnicové pravdy jsem tentokrát asi moc neslyšel.. Přesto nejlepší Reitman, a to se počítá!! (03.07.2010)

„Mysleme tržně. Doba je zlá, lidé ztrácejí práci a mají depku. Krizi nezastavíme, tak alespoň natočme nějaký nadějeplný, ne moc nákladný film, který vyzdvihne důležitost rodiny a připomene, že peníze sice hýbou světem, ale štěstí si za ně nekoupíte.“ Ano, Up in the Air dokonale vyhovuje současné poptávce, dokáže však budit dojem, že promyšleným marketingovým tahem je až v druhé řadě. Prvoplánově neútočí na bránici ani na city a nekončí stoprocentním happy endem (se svými životy jsou v závěru teoreticky spokojenější lidé nemajetní a nepříliš bohatí). Reitman vsadil zejména na Clooneyho charisma, jemný, běžnými situacemi podepřený humor a posmutnělou atmosféru, kdy věci nejsou úplně v pořádku, leč tušíte, že se změní k lepšímu. Ryan Bingham je typem muže zkušeného, dobře zaopatřeného a sebevědomého, přesto muže, kterému jeho pozici nelze závidět. Něco podstatného mu chybí, jak po návratu z oblak zpátky na zem sám zjišťuje. Není postavou, na níž by celý příběh stál, slouží jenom jako sympatický průvodce světem, který postihla krize. Věřím přitom, že má moc někoho navést tím správným směrem nejen po dobu trvání filmu, ale dlouhodobě. Podobně jako Amélie, k níž je skrze fotky s papundeklovým párem (namísto trpaslíka) odkazováno. Nejvýstižnější adjektivum k sobě samému má Up in the Air obsažené v sobě samém: glokální. Film časoprostorově omezený na Spojené státy a přitom vycházející vstříc divákům z celého světa. 80% Zajímavé komentáře: imf, Marigold, handsome, Flipper, FlyBoy, agathon, Orthank (12.02.2010)

Jason Reitman dospěl. Příběh o malém sobečkovi v každém z nás. Stavíme si vzdušné zámky, ostrovy sami pro sebe a hedonisticky se opájíme vlastní svobodou. Co z toho nám ale na konci zbývá? Prázdné chomáče oblak, opuštěné ostrovy a nakonec nesneseme ani pohled do zrcadla. Konečně mám pocit, že rodinné hodnoty a vousatá moudra nejsou zbožím ve slevě, ale upřímným budíčkem. Ne, Jason Reitman není podomním prodavačem citů. Nevnucuje se, ani nepodbízí. Je osobní. Citlivý. Upřímný. Vážný i komický. A hlavně neobyčejně všímavý. Film roku, howgh. (28.01.2010)

"Ameriku potkaly nejhorší časy v dějinách, takže nadešla naše chvíle." Profesionální personální čističi proto využili své příležitosti, hromadně naskákali do letadel a začali odborně vyhazovat z práce lidi, jejichž šéfové na to neměli žaludek. A já jsem s překvapením zjistil, jak je zábavně demagogické brát lidem práci, když je to ve filmu. Ve skutečném životě bych Ryana Binghama i s jeho úsměvem s chutí prohnal drtičem odpadků, kdybych nějaký měl, ale v tomto snímku je poměrně snadné mu fandit. A taky závidět mu jeho prachy a svobodu, ale přesto bych jeho spontánní nabídku na výměnu našich osudů s povýšeným úsměvem odmítl. Mě totiž nebaví trávit večery počítáním nalétaných kilometrů a nul na svém kontě, (10.09.2016)

Taková hořkosladká komedie, která má v sobě jak zábavný momenty, i když né přímo vtipný, tak zároveň oplývá i těma depresivnějšíma, který se zejména profilujou z toho faktu, že hlavní náplní Clooneyho je vyhazovat lidi a to né zrovna v komediálním stylu, i když když jsem viděl Zacha Galifianakise, tak jsem zadoufal, že by to tam moh trochu rozvířit, ale bohužel tady má jen takovou malou epizodní roličku, což je myslim škoda, ale do pojetí celýho filmu by se asi fakt nehodil, jelikož se to snaží hrát trošku na rodinný hodnoty, osamělost atd. ve vážnějšímu stylu, nicméně je to natočený pohodově, dialogy jsou super napsaný, hercům vládne skvělej George Clooney a zaujala mě Anna Kendrick (08.01.2010)