Lietam v tom

Jason Reitman dospěl. Příběh o malém sobečkovi v každém z nás. Stavíme si vzdušné zámky, ostrovy sami pro sebe a hedonisticky se opájíme vlastní svobodou. Co z toho nám ale na konci zbývá? Prázdné chomáče oblak, opuštěné ostrovy a nakonec nesneseme ani pohled do zrcadla. Konečně mám pocit, že rodinné hodnoty a vousatá moudra nejsou zbožím ve slevě, ale upřímným budíčkem. Ne, Jason Reitman není podomním prodavačem citů. Nevnucuje se, ani nepodbízí. Je osobní. Citlivý. Upřímný. Vážný i komický. A hlavně neobyčejně všímavý. Film roku, howgh. (28.01.2010)

Ne, že by celý ten film neutáhl jenom George Clooney na svém atomovém charismatu... Kdyby jeho postava existovala ve vzduchoprázdnu, pořád bych vás poslal se na něj podívat. Vtipem tady však je, že kdyby z rovnice vypadl, film by velice pravděpodobně fungoval skvěle i bez něj. Témata jako nestraný dualismus cyniky a romantiky, psychologie spojená s propouštěním zaměstnanců; břitký a svižný scénář; či jako vždy osvěžující přestupky proti hollywoodskému dekóru - to jsou věci, kvůli kterým si film zaslouží být vynášen... možná ne až do vesmíru, ale do oblak určitě. Příjemný let. 80% (02.03.2010)

Reitmanův film Up in the Air je jako toaletní papír. Ve své jednoduchosti nesmírně účinný a mezinárodně použitelný, někdy jemný, někdy hrubý, pro některé životní chvíle nepostradatelný a mrzí vás, když se doberete k jeho konci. Někdo jej použije a spláchne, někdo na něj může napsat vzkaz tomu, koho miluje. Stačí si vybrat.. Clooney, hrající z velké části sám sebe, zraje jako Camembert a já si užíval každé jeho gesto, situaci glosující grimasu, či psí oči během telefonátu o životní "vsuvce“. Člověk by si měl pořád připomínat, že místo stavění mnohdy pochybných vzdušných zámků je lepší v pravidelných intervalech vysypat svůj batoh a vrátit do něj jen to nejnutnější.. (24.06.2010)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

Jason Reitman zase inak a zase výborne. V tomto "avatarovskom" období je veľkou úľavou vidieť film s dobrým scenárom, ktorý má snahu niečo povedať (niečo naozaj o nás) a zároveň je miestami vtipný, miestami smutný (skoro až depresívny) a tak správne oscarovo sa pohybuje na hrane sentimentu. Neznášam ten výraz, ale má to "výpovednú hodnotu" a zároveň je to skvelá zábava. Reitmanova réžia vynikajúca, herci skvelí (Clooney do tej úlohy pasuje dokonale a Anna Kendrick je zjavenie takmer o sile Ellen Page). Veľká spokojnosť. (21.01.2010)