Lietam v tom

Film, který dokazuje, že lehké poletování kolem nedefinovaného vztahu může být přemýšlivější a lidštější, než utrápené hloubání ve dnech štěstí a neštěstí. "Lehkost" zde totiž neznamená "povrchnost", naopak film skrze jemnou satiru a všední feeling poodkrývá hluboké, ale "bezbolestné" zamyšlení se nad životem v jeho nejvyzrálejší podobě... Nad tím, co pro člověka práce, sny a vztahy skutečně znamenají, nad tím, jestli je správné jedno obětovat pro druhé, popř. jak daleko zajít pro získání těchto hodnot. Zvláštní je, že jakkoliv bizarní a netradiční Ryanův způsob života je, jeho (filmová) postava působí jako nefalšovaný člověk, přičemž zároveň funguje i jako symbolika polemizování o člověku... Tento scénář se skutečně povedl a decentní Reitmanovo vedení spolu s excelujícími herci mu dodává punc prvotřídnosti. 9/10 (07.01.2010)

Patrně nejlepší Reitman, který se ale opět bojí radikálněji se přiklonit na jednu ze stran, a parkuje tak v bezpečném a nekonfliktním středu. To se dá vykládat buď jako přesvědčivé zobrazení reality (se všemi plusy i mínusy), nebo jako opatrnické přitakání statu quo. Záleží na vás a vašem úhlu pohledu. Faktem je, že manželství tu ve finále není malováno jako ten nejideálnější způsob života; spíše jako menší zlo v porovnání se samotou. Opakované promluvy anonymních hlav (propuštěných) na téma "ještě že mám rodinu, která mě podrží" ale z této myšlenky (nechtěně?) dělají jen další z frází, podobající se té o lidech, kteří změnili svět právě díky tomu, že se někdy předtím octli na dlažbě. Je to škoda, protože Reitman si vybírá poměrně kontroverzní témata, ale točí o nich takové hezké příběhy, ke kterým jako podkres hrají pořád ty samé, až příliš pohodové drnkačky. (27.01.2010)

70%. Tak trochu jako Vratné láhve. Tak trochu óda na Clooneyho šarm. Tak trochu povaření všech klišé z filmů o lidech, kteří měli ve dvou hoďkách prozřít a poznat, o čem je život. Tak trochu komedie a tak trochu drama. Tak trochu přednáška o lásce a rodině. Tak trochu vražda nezávislýho filmu jako škatulky, ze který Reitman vzal všechno podstatný a taví to ve svoje dokonale přístupný mainstreamový věci. Prostě... tak trochu dobrej film. (07.02.2010)

„Áno. Pekný úsmev. Pekný úsmev by mohol stačiť.“ Takmer vynikajúca Jasonova smutná komédia (páčila sa mi viac, ako JUNO), odohrávajúca sa v atmosférických hoteloch, moteloch, lietadlách a letiskových halách, kedy, ani nevieme ako, začína cez nočnú oblohu prebleskovať pocit, že sa po dlhšom čase zasa pozeráme na film, ktorý má zmysel a, aj keď to znie ako klišé, nám niečo dá. V spoločnosti Jasona Reitmana (zozadu producentsky krytého otcom Ivanom) a Georgea Clooneyho o osobných veciach, o tom, či je vernosť lacná a o záležitostiach, ktoré možno ešte nechápete, ale raz pochopíte. Ak nie, bude to katastrofa. (27.05.2011)

Tvrdí se, že divák kouká na film, protože chce utéct od reality. Chce vidět tuny mrtvol, neuvěřitelných scén a scén, které by se jim nezdáli ani ve snu, aby si potom měli o čem snít. Nechápu teda, proč mě vždycky nejvíc zaujmou filmy tiché, mírumilovné a plné lidskosti, která ve filmu v současnosti neskutečně chybí. Každopádně George Clooney si umí vybrat a podruhé za sebou mi ukázal, že jeho postavy dokážou zahrát přesně tak, jako kdybych s ním seděl v hospodě a naprosto přirozeně s ním řešil baby, fotbal a popíjel nefiltrovanou jedenáctku, která nesmí k samotné dokonalosti chybět. Lítám v tom je totiž neuvěřitelně hezký a přirozený film, který se nechá volně plynout, aby nám nakonec ukázal, že ty lidské střípky mohou potkat prakticky každého, že svět ale přesto není zase tak hrozný, že to je prostě život, který přináší jak strasti tak potěšení. A o tom všem právě tento film je. A nádherně se na něj kouká. (10.04.2011)