O perlové panně

Utrápená pohádka, která by mohla sloužit jako studijní materiál, jak netočit pohádky. Nejen že je příšerně natočená, tak je i nudná a divák u ní po celou dobu trpí. Herci hrají jako úplní amatéři, kamera je otřesná (například ve scéně, kdy jede v bričce rytíř Kornelius s tím cigánem, co nosí ženské hadry, tak je kamera namontovaná těsně před vozkou. Kamera zachytává půlku těla vozky a půlku těla koně, přivázaného vedle bričky). Nepovedlo se ani vkusně nasnímat místa, kde se točilo. Jsou to jen takové nic říkající záběry, které stejně divákovi nic neřeknou. Nejhorší je to na té zřícenině, kde je vidět jen občas nějaká ta zeď. Příběh je úplně o ničem a nejhorší na všem jsou ty tupé dialogy. Nechápu, jak v téhle hrůze mohl hrát Jaromír Hanzlík a dokonce to bylo promítáno v kinech. Vždyť tohle je ubohé i na obyčejnou televizní pohádku. [1836. hodnocení, 45. komentář, 42%] (03.12.2020)

Docela hezká pohádka se spoustou zvláštností. Vůbec jsem nepochopil, jestli se postava Filipa Blažka umí teleportovat, nebo jestli jenom umí lézt hrozně rychle, celá ta postava byla zvláštní. Dějová linie s Korneliem Kudlou je podle mě parodie na Dona Quijota, hlavně tím jak si představuje nepřítele ve věcech, jeko například ve vyvěšených hadrech. Hlavní děj se mi docela líbil, jeho konec mě i mile překvapil. Všechny ostatní aspekty filmu byly fajn, ničím výrazé, ale dalo se na ně koukat. 6/10 (07.01.2023)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)

Jedna z pohádek, kterou nemusím vidět vícekrát. Z Kuklové udělali krávu, která ví, že je kráva a má z toho hroznou radost. Hanzlík je bodrým schizofrenikem, Jirák leje ligu, Pomeje hraje klasickou svini jako vždycky a Blažek hraje sebevědomého idiota, kterého bych okamžitě poslal na rande se zastřihovačem vlasů. (17.11.2017)

Neotřelá, působivá a trochu nostalgická pohádka o hledání, lásce a perlách. Nebo pro děti převyprávěný rytířský román. Nebo příběh o psychopatickém malíři a kouzlech. Ať to je žánrově cokoliv, tak to má své kouzlo a to nemluvím o tom kouzlu, které se vztahuje k těm perlám, myslím kouzlo toho příběhu. Mimochodem, kdo z vás si taky všiml filmového psa - "Kopretiny" z Císaře a tambora? (05.09.2010)