O perlové panně

Vyčpělý a nesrozumitelný pohádkový příběh, který nemá hlavu ani patu. Dvě doslova chlastající postavičky táhnoucí se celým dějem jsou velmi přes čáru. Co si z toho mají děti vzít? Král jedoucí na koni od někud někam vypadá, jakoby měl každou chvíli umřít. Trpí halucinacemi s jejichž vlivem např. bojuje na louce s na šňůře pověšeným bílým prádlem. Důvod? Nepochopitelný. Pohádka obsahuje i docela hodně šermířských soubojů, které však vypadají, jako záznam ze šermířského vystoupení. A příběh samotný? Je tu vůbec nějaký? Ne, tohle se rozhodně nepovedlo. Už takhle špatný scénář se nedal ničím a nikým zachránit. (25.12.2014)

Achich ouvej, tohle bolelo. Blbé až to bučelo, uječené (jakože humorné), s bandou nesympatických postav a Jaromírem Hanzlíkem, kterého je pro podobné výblitkové tragédie vážně škoda... ale tu hvězdičku mu teda dám. Asi bych tyhle moderní pohádky při vaření měla do budoucna vynechat, ať nemusím oškrabovat potraviny z obrazovky (za předpokladu, že se neroztříští po úderu hrncem, pak už by oškrabovat nebylo třeba a byl by klid). 20% (06.09.2010)

Jedna z pohádek, kterou nemusím vidět vícekrát. Z Kuklové udělali krávu, která ví, že je kráva a má z toho hroznou radost. Hanzlík je bodrým schizofrenikem, Jirák leje ligu, Pomeje hraje klasickou svini jako vždycky a Blažek hraje sebevědomého idiota, kterého bych okamžitě poslal na rande se zastřihovačem vlasů. (17.11.2017)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)

Hanzlík jako šlechtic v donkichotském stylu, Jirák a Hartl jako dvojice věčně přiopilých, ale laskavých parťáků. Filip Blažek v typické roli krásného zachránce, výborný Lukavský jako starý malíř a Pomeje, který výborně pasoval do role obhroublého loupežníka, zaujal i Filip Rajmont jako zlodějský sluha pana Cypriána v podání Radka Žáka. Děj je sice plný nesmyslných situací, například když zlodějský sluha Hubert (F. Rajmont) prchá po provaze z hradu, ze kterého mohl normálně odejít, ale je také plný vtipných situací, například, když se Kornelius (Hanzlík) diví, že mu neteče modrá krev, nebo poznámka, že si komediantka Linda vybrala dobře, protože ženich ani nepotřebuje chomout. Takže já jsem byl docela spokojen, protože je to opět trochu jiný pohádkový příběh. (17.11.2021)