Oddělené světy

"A máš mě rád?"..."Samozřejmě, že mám." ... "A máš mě raději než Boha?" ... "Ne." ... Tak tohle bylo jedno z dalších severských dramat, které se vcelku nenápadně vkradou do vašich úvah, aniž by tlačily na pilu. A proto tolik holduji zrovna téhle geografické oblasti na plátně. Nikdy po vás nechtějí, abyste plakali od začátku do konce, nemusíte ani přemýšlet hned, pokud na to zrovna nemáte náladu, ale vždycky se k nim vrátíte s myšlenkou, že jste to viděli a že vás to více méně zaujalo, tedy spíše, že přesně víte, o čem to bylo. Dobře podaná zfanatizovanost davu tady přímo děsí, ovšem na úkor vysvětlení závěrečné fáze oddělení se věnuje snímek spíše pojetí vztahu před. A tady malinko kolísá. Stejně jako kolísá v přesvědčivosti některých herců. Ti mu místy trochu škodí. Přesto je to dobře podaná sonda do jednoho myšlenkového proudu. (25.05.2012)

Takový komorní, svým vyzněním až televizní film, který ve svém lpění na detailech a soustředěním se jen na několik jednotlivých osudů dobře vystihuje celkový zrůdný model fungování mechanismu sektářského života a ostrakizování z něj. K Svědkům Jehovovým přistupují tvůrci navíc až překvapivě civilně a zbytečně je nedémonizují, jejich postavy zůstaly stále obyčejnými lidmi a nevyzněly jako monstra, což je velký klad snímku. Ač mám k této sektě/církvi ambivalentní vztah, v podstatě je jen jednou z mnoha několika desítek, možná stovek jí podobných, na příkladu fungování Svědků Jehovových v kontextu tohoto rodinného dramatu je dobře patrné, jak zhoubný vliv má na jedince i na strukturu jeho rodiny ortodoxní praktikování víry a obecně vlastně čehokoliv v lidském životě... (10.10.2011)

Lidé mají zvláštní dar zbytečně komplikovat své životy a především životy těch ostatních. A to díky jinému daru či spíše prokletí. Tam kde jsou emoce, tam je radost ale většinou i obrovská bolest. V té chvíli má člověk nejblíže k "oprášení" svého dalšího daru - k víře. Mně však zůstává záhadou, proč se lidé upínají k bohu tak krutému a destruktivnímu, bohu některých částí Starého zákona. Proč by chtěl jakýkoliv Bůh po člověku, aby zavrhl své nejbližší, své rodiče, děti, sourozence? Bůh tedy není láska? Je tedy Bůh nenávist? Ale je to pak ještě Bůh? Děti, které vyrůstají ve víře svých rodičů stojí před krutým rozhodnutím, stejně jako rodiny mladých lidí, kteří se stanou kořistí "průkopníků". Jak kruté bylo ve filmu sledovat odlišné chápání tohoto rozhodnutí v etapách vyvíjejícího se dětského rozumu a vnímání okolí. Autorům patří můj obdiv. (25.04.2011)

,,POKAŽDÉ, KDYŽ ZVONÍTE NA DOMOVNÍ ZVONEK, MÁTE MOŽNOST ZACHRÁNIT ČLOVĚKA“..... /// JEHOVA – to je otázka volby! KDO JE SOBEC? Ten kdo věří nebo bezvěrec? Tenhle film to ukazuje velmi dobře a jasně. Z obou stran! Film o něčem! O životě, který doufám nepoznám. O lidech, kteří NĚCO dokázali. Byť se ,,jen“ zřekli víry, Boha Jehovy. Je to totiž kurevsky složitý! PROČ ZACHRÁNIT ŽIVOT TADY A TEĎ, KDYŽ ZTRATÍTE ŽIVOT VĚČNÝ? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečných událostí. 2.) Jsem Jehovista, kterej neví jak ukončit manželství. 3.) Zjistím, že pořádnej sex vyléčí každou průkopnici! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.06.2011)

...je jednoduché vzít v zásadě banální příběh a rozcupovat ho na kousky... jenže Oplev to neudělal... nechal ho plynout a vyrůstat ze sebe sama a vrůstat do každého, kdo takovéto zrcadlo vidí... ...je nepochopitelné, že přes všechny zkušenosti lidstva nechápeme, že každá ne-láska posílá všechno a všechny do "někam"... pevně vystavěný příběh a robusní přímost neuhýbá... (26.05.2014)