Tichý společník

Opravdu divné, že film, ve kterém se sejdou Jiří Schmitzer, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Oldřich Vlach a další páni herci nestojí za nic. Dětští hrdinové jsou dost slabí a nevýrazní, taky oba tímto filmem skončili, i když ta dívenka se mi tehdy docela líbila. V roce 1988 se určitě daly natočit adresnější a lepší filmy, tohle je atmosférou spíše rok sedmesátý, normalizační film. Scénář napsal podle své vlastní knihy Ladislav Langpaul taky napsal scénář k Mysu dobré naděje, ten je ještě horší a to je skutečně normalizační dílo. Tak asi bude problém ve scénáři a režijně nic moc vedení dobrých herců. (21.09.2016)

Podestýlání senem králíkům to zabilo. Ale správně tam cpe slámu. No nic, půjdeme k filmu. Děj přeskakuje jako čamrda a nemá snad ani jeden zajímavý okamžik. Nebavilo, nudilo. Sice jsem neusnul, ale moc k tomu nechybělo. Za to, že pan režisér dal tak rázně ustřihnout děj, když se konečně na tom večírku rozjel, by zasloužil přes hubu. (02.11.2019)

Specialista na filmy o (a pro) mládež(i) režisér Zdeněk Flídr se pokusil natočit psychologické drama o problematickém trojgeneračním vztahu v mužské rodové linii, které se mu podařilo herecky nadmíru výborně obsadit, leč které zůstalo mírně dobově tendenčním. Problém navíc je, že Zdeněk Flídr je bohužel jen celkem průměrný režisér, jenž jako tvůrce spíše tápe a neví přesně, co vlastně chce svým kriticko-angažovaným filmem říci, takže jeho psychologický ponor byl jen mělký a kritika morálky a dobového status quo konvenční. Jestli se na ose děd - otec - syn mělo cosi zrcadlit, tak tu zůstal jen jakýsi planý pokus o generační revoltu syna proti establishmentu otvovy generace, který byl ovšem tak matný a nepřesvědčivý, že neměl šanci zaujmout nějaký nadčasový obrys, vztah otec - děd zůstal pak pohříchu nevytěžen docela. Celý film je jasným produktem tání konce 80. let a období tzv. perestrojky, v němž se měly začít věci dělat jinak a byla požadována tzv. ,,konstruktivní" kritika. Jak se s ní vypořádal Zdeněk Flídr, je na snadě, už sám fakt, že takhle herecky excelentně obsazený film zůstane polozapomenutý, hovoří za mnohé... PS: Mám i jedno osobní propojení s filmem, neboť mimo toho, že se natáčel v Českých Budějovicíh, v něm roli třídního záporáka v 8. B. hraje můj spolužák ze ZŠ Martin Kysela. :-) (13.11.2011)

Československé psychologické drama, jež vypráví o neuspořádaných rodinných poměrech rozvedeného redaktora novin Františka Staňka, jehož ztvárnil J. Schmitzer. Tento muž, žije v domě se svým otcem moudrým R. Lukavským a dějový zlom přichází v okamžiku, kdy ho jeho exmanželka D. Bartůňková přesvědčí, aby si vzal jejich čtrnáctiletého syna Filipa (T. Jánský) k sobě. Vztah otce a syna je poznamenám dlouholetým odloučením a logicky tak Filip vychází lépe s dědečkem. Pan Lukavský dává synovi často najevo svou nelibost se způsobem vedení jeho života, neboť J. Schmitzer zřejmě dal v minulosti přednost kariéře před synem a rodinou. Tichý společník z titulu filmu má právě vyjadřovat Schmitzerovo stále přítomné černé svědomí. Staňkovo jednání je totiž též ovlivňováno jeho nadřízenými a mocnými muži, s nimiž nechce ztratit dobré vztahy. Snímek popisuje i Filipovo seznamování s novým kolektivem ve škole, které až na počáteční potíže zvládl dobře. V závěru dochází k situaci, kdy se má otec Staněk rozhodnout, zda bude jednat podle toho, co po něm chtějí jeho představení, aby mohl nastoupit na místo šéfredaktora, anebo se postaví za svého syna navzdory všem problémům z toho vyplývajících. Toto jeho veledůležité rozhodnutí bohužel zůstalo autory snímku otevřeno a divák může pouze doufat, že se tentokrát rozhodne správně. V menší roli fotografa se objevil svérázný R. Hrušínský, jenž se kvůli svému nepředvídatelnému chování dostává se Schmitzerem do konfliktu. V ještě menší roli primáře se objevil Hrušínského syn Jan a postavu vedoucího stavebního podniku, proti němuž nechce Staněk vystoupit, ztvárnil neokoukaný M. Vágner. Režisér Z. Flídr natočil zajímavé psychologické drama o muži, jenž se nemůže rozhodnout, zda bude jednat podle svých pocitů či podle toho, co se od něho očekává. Výsledný dojem poněkud kazí záměrná neukončenost filmu, ale přesto se domnívám, že toto drama mohu zařadit do nekonečné řady průměrných a zapomenutých československých filmů. Současně jsem překvapen, v kolika filmech české, ale i slovenské produkce byl v této době obsazen J. Schmitzer do hlavní role, ačkoli se dle mého názoru nejedná o nikterak vynikajícího herce. (17.08.2022)

Přišlo mi neuvěřitelné, že v době, kdy se točily filmy typu Bony a klid nebo Kopytem sem, kopytem tam, vznikne něco tak plytkého. Kdyby film vznikl o deset let dříve, pak by snad mohl být označen za "kritický k nešvarům doby", ale v roce 1988? Nejdříve jsem se divil, proč mě ten film v době vzniku zcela minul, v té době jsem měl zkouknuté téměř vše, co v kinech běželo, na konci jsem se už nedivil. To zřejmě do našeho maloměstského kina (raději) vůbec nedorazilo. Klišé na klišé, vše předem čitelné, zcela papírová mluva, zejména těch mladých. Snad jen jeden zajímavý postřeh - "Stavba, to je zákon!" - to pro ty velké stavby platí dodnes. (13.11.2011)