Veľkí bratia

Scénář: Paul Rudd, David Wain, Ken Marino, Timothy Dowling .. Tohle má být nějaká řachanda? Kdeže. Chudá kombinace výchovné sociální psychologie. Velice podprůměrná režie zabije mnohé záblesky vtipů a vcelku slabý scénář (pokud vás tedy nefascinuje imaginární svět/historický klub jednoho puberťáka a převážně z toho vycházející dialogy) hercům ani moc ostrého střeliva nedává. Oproti komediální zrůdnosti The Ten (stejný tvůrčí tým) posun kapánek výše avšak přirovnání s komediálním géniem Tropic Thunder neodpustitelný hřích. (22.02.2009)

Jak už je u apatowovských filmů železným pravidlem, první polovina je svěží, řekl bych až nápaditá, v druhé části se film pokaždé zlomí do těch nejpoužívanějších schémat, které nepřinášejí nic nového. Přesně tak je tomu i u Velkých bratrů, kde závěrečná bitva, byť za odkazování na KISS, působí již poněkud vyčpěle a zdaleka ne tak zábavně, jak to tvůrci plánovali. Věřím, že LARP je sranda, ale koukat se na něj 10 minut ve filmu mě nebaví. Jo a zdaleka nejhorší ze všech, s mou osobní nominací na nejotravnější postavu filmů z roku 2008, je Jane Lynch z Glee, která zde v podstatě opakuje svou gleeovskou postavu, přičemž v obou dílech je tak leda na pěst. Tady ale víc. (22.08.2010)

Nenápadná ale celkem slušná komedie, která jako by vypadla z pera Judda Apatowa. Film jede v klasickém komediálním schématu, kdy dva kamárádi (jeden pernamentně nadrženej, druhej suchar, který zjišťuje, že mu život utíká mezi prsty) něco pokazí a musí za to pykat. Tentokrát se za trest dostanou do programu "Velký bratr", kdy mají na starost dva dospívající mladíky, které zprvu nemůžou vystát ale později si je samozřejmě oblíbí. Hlavní plus filmu je, že se zaměřuje převážně na brilantní dialogy a ne na fekální nebo jinak trapný humor. Některé hlášky opravdu nemají chybu a nejednou jsem se hlasitě zasmál. Tomu dopomáhalo i výborné herecké obsazení, kde Seann William Scott ukazuje, že není jen "Stifler" a Paul Rudd už svůj komediální talent předvedl dříve. Škoda, že si film nedrží svou kvalitu až do konce (i když závěrečná, smrtelně vážně míněná bitva nemá chybu) a začne kýčovitět a sentimentálnět nad únosnou mez. (20.07.2009)

Role Models berou rukavici hozenou Sex Drive a roztrhávají ji na kousíčky. Za všechno může chytřejší humor, vtipnější (a lepší) herecké obsazení a hlavně pravý Stiffler (narozdíl od Mardsena) Seann William Scott. Paul Rudd ale nezůstává pozadu a je Scottovi vyrovnaným soupeřem, Rudd však u mě boduje na jiné koleji - za scénář. Vtipné a chytré dialogy, žádné nechutnosti a nenásilně používaná sprostá mluva stejně jako chování postav a uvěřitelné kamarádství těch velkých s těmi malými překvapilo a já mu tudíž uděluji thumbs up. Jedinou postavu, která mi nějakým způsobem vadila, si zahrála Jane Lynch a trošku si to tak u mě po 40 let panic pokazila. To byla má jediná výhrada, která však stála Role Models pár krůčků k maximálnímu hodnocení. I tak u mě ale zůstává na první příčce žebříčku nejlepších komedií za rok 2008. (01.04.2009)

Mám slabost pro mezigenerační střety, které z vzájemně se iritujících cizinců udělají bratry v triku, aniž by to šustilo papírem a přáním scenáristy. Mám slabost pro herce, co se alespoň jednou vymaní ze škatulky a dají nám zapomenout na jejich osudovou roli. /Stiffler/. Mám slabost pro Paula Rudda už od dob Clueless, ale poslední dobou je doslova k sežrání a umí psát vtipné dialogy a situace, v nichž jsou popkulturní odkazy a erkové hlášky pouhou třešinkou na dortu. Mám slabost pro dětské herce, kteří roztomilost válcují totální spratkoidností a přivádějí všechny kolem k šílenství. A konečně, mám slabost pro koncepty, které přes všechny překážky kolem v zásadě chápou život jako optimistickou dětskou bojovku, i když se momentálně cítíte jako totální lamaloser. S výjimkou lehce doslovného závěrečného songu takřka bezchybné v kategorii feel good movie. 85% (24.02.2009)