V jednom ohni

K filmovému zpracování se vyjadřovat nebudu, tam bych mnoho výtek neměla. Zaměřím se na obsah filmu a proto, kdo neviděl ať nečte, aby si mohl udělat úsudek sám. Vím, že se tu mnohým nezavděčím, ale každý máme svůj názor na věc. Předem říkám, že mám ráda přemýšlivé filmy, které se dotýkají citů i mysli. S tímto cílem jsem se podívala i na tento film. Něco je zde však evidentně špatně. Manželství, které trvá jen pár let je na pokraji krachu a my nevíme, jak se k takovému chování pár po několika letech vůbec dopracoval. Přemýšlíme, zda na počátku jejich poměrně krátkého svazku vůbec bylo něco tak silného, aby do manželství vůbec vstupovali. Nevíme, zda se vůbec někdy pokusili problémy řešit nebo prostě jen čekali, až ten druhý „prohlédne“ případně to prostě nějak dopadne. Ostatně, kdyby se neobjevil , sympatický a chápavý lékař v manželčině zaměstnání, aby zjistila, že coby kdyby…asi by to ještě nějakou dobu pokračovalo manželovým sledováním porna ve volných chvílích a manželčiným trucovitým nezájmem o společný domov. Ale nastává chvíle, kdy se mladý muž svěří otci s tím, že je doma konec. A zde je další kámen úrazu. Víra je podle mne niterná věc, ke které se přistupuje s jistým ostychem a člověk by měl mít chuť do ní proniknout. V tomto filmu je nám předkládána s typickým americkým patosem, který snad ještě znásobil i český dabing. Nedivila bych se, kdyby otcovy promluvy, případně i rady jeho zapáleného kolegy, dokázaly udělat z hlavního hrdiny ateistu. Ale ne, on prohlédl – vyhodil počítač, přestal sobecky škudlit na svou vysněnou loď. A ejhle, když manželka zjistí, že zaplatil její matce nákladnou rehabilitační postel , rázem pochopí, že se její manžel stal úžasným a radostně oba dva všechny problémy hodí za hlavu a obnoví svůj svatební slib navždy, za přítomnosti usmívajících a slzících rodičů i chápajícího kolegy. Podle mě prostě takto moderní film, který by měl promlouvat o síle víry, vypadat nemá. (15.01.2013)

Je škoda, že Kendrick nedokáže odhlédnout od své víry alespoň při filmování. No, už to tak bývá, zatímco ateisti o své pravdě nikoho nepřesvědčují, křesťané mají nutkání neustále "hlásat". Křesťanská laskavost je všudypřítomná. To však tento film špatným nedělá. Co se mi ale opravdu nelíbilo, je Kendrickova vize mezilidských vztahů. Proč bychom měli lézt někomu do prdele? Někomu, kdo o nás nestojí? Doufal jsem, že den 40. bude: Vyser se na ženskou, která o tebe nestojí, jsi chlap a hrdina, co zachraňuje životy, ne ukňouraná baba, to je život. Hm, tak snad někdy příště. (31.01.2012)

Rozhodně zvláštní film. U kterého mě udivuje, jak hodnotící diváci soudí podle toho, jestli v něm jsou, nebo nejsou "náboženské kecy". VŽDYŤ TO JE SNAD JEDNO, NE? Přece taky nikdo nenadává na film o eutanazii, že mu někdo cpe do hlavy kecy o eutanazii, ale hodnotí film jako film, ne? A mně tenhle film zaujal. Herecky to občas skřípe, ale kamera i režie jsou slušné, střihu mohlo být víc, zajímavé je však ono drama nejen hlavních hrdinů. Náboženský pohled je jen určitým osvěžením příběhu - podobné věci se v jiných filmech řeší pomocí psychoanalýzy, pobytu na rajském ostrově, tak proč ne doprčic metodou víry? Důležité je, že to šlape, jak má. (04.08.2010)

Kendrickův křesťanský opus, druhý, po včera zhlédnutém Vzepřít se obrům. Je mi jasné, že v naší zarytě ateistické společnosti jeho snaha asi nebude příliš vítána. Je škoda, že právě z tohoto důvodu spousta lidí film odsoudí. Nejvíc za pozornost stojí ze života odkoukané manželské dialogy, vtipné špičkování kolegů a neskutečně sympatičtí sousedé. Ano film je sice prokřesťanský, přesto se nejedná o nějakou hysterickou fanatickou agitku. (17.01.2011)

Hlavně se nenechte zmást názvem filmu - nejde o akční drama z prostředí mužů bojujících s „červeným kohoutem“, ale o přihlouplý příběh o krachujícím manželství jako z pera Rosamunde Pilcherové. Jedna věc je ještě horší než naprostý amatérismus čpějící z úplně všech složek filmu a to nevhodně všudypřítomné náboženské téma. (17.05.2010)