V jednom ohni

Pěkný flim, s koncem, co se dal očékavat od začátku filmu, ale pro mě ve filmu je jedno velké proč.. Proč Caleb, jak obdržel knížku 40-ti dní od otce na usmíření vztahu (manželství) po nějakých 7 dnech, kdy viděl jak mu manželka řekla, že vše pěkné a milé pro ní dělá jen a jen pro peníze, tak proč místo věty na manželku: to si fakt myslíš? raději něřekl, miláčku, nedělám to pro peníze, ale čistě z lásky k tobě a chci, aby bylo vše jak předtím krásné, ale bez měho sobectví a egoismu, slibuju, že se zlepším, miluju tě, promiň.... Proč? V době, kdy už se o zachranění manželství nadmíru snažil, tak přece neřeknu jen (urážlivě) to si fakt myslíš, ale vše co v sobě cítil, že dělá ji oznámil a ne jen urážlivě odpověděl, bez snahy něco spravit... V době, kdy ji chtěl moc zpět a dělal proto vše by nervy na to určitě měl. Tak samo na začátku, když už se pustil do celé te hry pro manželku stačilo přijít a říct: miláčku, vím, že jsem byl sobecký, vím že jsem dělal chyby, ale zlepším se a odpusť. Odpověd by dle měho dostal kladnou a takovou, jakou by si přál... Ano po prvních dnech na to ještě neměl, jí říct, že je sobecký a že on má chybu, ale že to po 10 dnech najdenou cítil, bez něčí rady, (ta už byla před "knížečkou 40-ti dní" ) že chyba je v něm... Knížka mu to neřekla a náboženství a víra, ta byla až někdy kolem 20 dne, soudím.. Leč si přiznat, že vše bylo preférováno, k průběhu dění a významu filmů, a tak něco nedává logiku a "lidskost". Ale myslím si, že ne jen mě tohle napadlo a bylo to lehce přečitelné a nedávalo, jak jsem psal logiku postupu usmiřování ve vztahu, jak v našem reálném životě... -Ještě musím poukázat na velmi vtipnou scénku, jak Caleb se svým kámošem z práce, si dávají 2 čili omáčky, jako test, kdo dříve (a jestli vůbec) ji vypije. Caleb to zahrál perfektně jako herec, že dělal, jak čili omáčka pálí, a přitom to byl prostý kečup. Jeho kámoš si mohl s pravou čili omáčkou výpálit a zhořet pusu... Ano zhořet, vím, o čem mluvím, nedávno jsem si od bráchy sám od sebe zkusil sníst čili papričku a půl hoďky mi hořela pusa a bez mlíka bych asi nepřežil, síla!! Nedoporučuji:-) Celkové hodnocení filmu, leč jednoduché, velmi příjemné a zábavné dávám 4* (02.09.2010)

Romantické drama s náboženským podtextem... no, a právě důležitost podtextu, jenž si musel uzurpovat většinu času, způsobila uspěchanost prologu, kdy důvody manželského rozkolu působily značně zkratkovitě, uměle, téměř dětsky (vyštěkávání stále stejných výčitek bez jakéhokoliv úvodu, rozuměj - například pozdravu, což je u snímku americké provenience, kde na sebe blafnou "ahoj" co pět minut, minimálně nepřirozené). Neobratným manévrem se ukázal být už titulkový rozhovor matky s dítětem, po kterém jsem následně zhruba do poloviny projekce neúspěšně slídila, než mně doklaplo, že je součástí pointy... to už jsem byla trošičku vzteklá. K osobám a obsazení - sympatie pro Caleba, jednoznačně. Trochu nerv, jinak pohodář s příjemným hlasem, který svou ženu nikdy nepřestal milovat, což protějšek nevykazoval ani náznakem - chladný, úřednický typ v uhlazeném kostýmku, co do domova nakráčí jak z jiného světa, co koupí, to sama zfutruje a úsměv snad nezná jiný, než profesionální... a navíc nemá vkus, proto se vtírá otázka, zda za ni vůbec stojí bojovat. A Erin Bethea, vzhledem k obsazení ansámblu rodinnými příslušníky režiséra, jakož i sebou samým, měla být patrně za hvězdu... nóó, tak špatně, a zrovna se může chytit za ruce s Harrisem Malcomem, hercem z leknutí, jehož ušlechtilý mentoring by se v reálu nemohl ujmout. Zbylé křoví nevykazovalo žádnou užitnou hodnotu, proto je bezpředmětné jej komentovat. Takže snímek jako takový určitě žádný klenot, uchýlil se k návodu, byť zajímavému a motivačnímu, jenže mu chybí duše nebo tah na bránu, chcete-li. Ale pozor, pro rozjímavé vytahuje z rukávu nejedno téma s nejistým vyústěním trefných přirovnání i prozření (třeba to o stálém odmítání a nezájmu na jedné straně a permanentně otevřené náruči na straně druhé, ano, myslím ono "over and over and over") i zavádějících mínění o nás samých... jsme dobří - v práci, odvádíme daně, splácíme hypotéku, staráme se o rodinu - proč bychom jako měli skončit v pekle? Protože tak plníme jen přednastavené, zvenčí viditelné a průkazné společenské funkce, když selžeme, následuje trest v různých formách, s Božím zákonem se to má podobně, jen si ty skryté přečiny, které rády metastázují do zjevných, musíme vydolovat z nitra, pojmenovat, zkrotit a především vytrvat, protože ta dlouhá čekací doba je záludná a Bůh je akurátní - když tě zastaví v překročené rychlosti, nebude ho zrovna zajímat, žes celý rok jezdil předpisově... Podstatné je, že nabízí prevenci - tomu, kdo ji chce přijmout. Tak ale v našem případě konec dobrý, všechno dobré. Akorát... nechci vyrypovat (a kazit jim radost), ale podle mě veselka neplatí - kněz nějaký sprostý civil, nebeská báň místo kostela a pochybný ceremoniál... Jinak jsem se dnes komentátorsky vyřádila, jak už dlouho ne :-). (16.04.2016)

Neuvěřitelně natahovaná vizualice křesťanské příručky, která poselství natlouká do diváka hasičskou vyprošťovací sekerou, může bodovat snad jedině na nějakém festivalu křesťanské mládeže. Nikdo neumře (i když slizký doktor by zasloužil baseballovou pálkou přes makovici), dva se znovuzroděj, ale pochybuji, že pod přívalem návodných scének (vede hasič s hlavou v dlaních pod dřevěným křížem a veškeré hovory hrdiny s otcem) někdo opravdu uvěří v Ježíše. A výplatní listina na konci je delší než u animáku od Pixaru. (26.09.2009)

Je veľkou škodou, že kresťania netočia umelecky hodnotné a kvalitné filmy (česť výnimkám - ktorých je však žalostne málo), resp. umeleckú hodnotu filmu degradujú jednostrannou zameranosťou na istý typ diváka, použitím mnohých klišé, prílišnou explicitnosťou, čím dostávajú chuť a mäkkosť "cukrovej vaty". Preto už nemám chuť vidieť film Vzoprieť sa obrom. Síce som zhliadla Bellu, ale tá bola kvalitou oveľa lepšia a zaujímavejšia, nebola násilne evanjelizačná. Vrátim sa k Fireproof - hoci mal aj veľa pozitív - zdôraznená hodnota a význam manželstva, vernosti, úcty (čo v súčasnej dobe a filmoch je skôr naopak), príbeh, (ten sa dal oveľa zaujímavejšie spracovať) a životné pravdy, s ktorými som úplne stotožnená (ako veriaci človek). Veľmi ma však sklamal spôsob, akým bol tento film urobený. Síce sa rozbehol dobre (hádky, typické manželské problémy), ale v momente, keď na scénu vystúpil Calebov otec a začal svojho syna "nenútene" evanjelizovať, tak kvalita filmu poriadne klesla - vyvrcholilo to v momente Calebovej konverzie. Nehovorím, že zmena človeka, sa nemôže udiať náhle, nadprirodzene, avšak tento spôsob konverzie bol veľmi umelý, nedal sa uveriť (stačí analyzovať dialógy, motívy postáv). Celkovo táto postava otca pôsobila umelo, "pastorovsko-kazateľsky", vôbec nie nenútene ako napr. postava veriaceho kolegu Michaela, ktorá mi vôbec nevadila. Nehovorím o afektovanosti niektorých postáv, amaterizme hercov (najmä Catherine) a iných klišé - sladko pôsobiaci, perfektne vyzerajúci manželský pár, avšak neprirodzený, charakterovo nezaujímavý + hudba..áno, gospelová(worshipová) hudba (ktorú počúvam a mám rada, avšak v mnohých miestach sa nehodila)...je toho viac. Záver? Je mi ľúto toho podávania životných právd na tácke v štýle akejsi príručky, zobrazeniu návodu ako nájsť Boha, pritom každý človek je úžasne individuálny, cesta každého človeka je tak krásna a zvláštna. Je otázkou či transcendentnosť a morálnosť sa dá umelecky zobraziť. Podľa mňa áno - vezmite si napr. režiséra Kieslowského (Dekalóg), ktorý tieto nadprirodzené veci krásne a tajomne zaobaľuje, dáva priestor na domyslenie, reflexiu, majstrovsky sa hrá s ľudskou psychológiou, farbou, svetlom, hudbou...a tak osloví aj ateistu. Tým sa však míňa evanjelizačný účel filmu Fireproof a podobných filmov. Nezaškodilo by trochu implicitnosti a pomalého odhaľovania Krásy:) A cesta viery vôbec nie je jednoduchá ako v tom happyende, že všetky problémy sa hneď vyriešia - viera dáva skôr oporu v týchto problémoch a silu Zhora sa nimi prebiť. (06.01.2010)

Na pozadí standardního schématu nefungujícího manželství, které je nakonec zachráněno, stojí rada, jak z toho ven. Film docela neotřele dělá reklamu knize, ale předně ukazuje, že i "ztracené" se dá zachránit. Chce to jen skutečně milovat a něco tomu obětovat. Jen Bůh je do filmu trochu uměle včleněn, až to může působit trochu rušivě, tak navíc. (06.01.2010)