Verejný nepriateľ č. 1

Veřejný nepřítel č. 1 trpí jednou zásadní vadou, a tou je stopáž. Paradoxně nikoliv přetažená stopáž, protože problém spočívá v přílišné zkratkovitosti a snaze vměstnat co nejvíc životních zvratů na co nejmenší plochu, takže unikají některé zásadní souvislosti a vedlejší postavy se často redukují na pouhé figurky. Pokud můžu srovnat s nedávno zhlédnutou Zjizvenou tváří, která měla šílených 170 minut, tak tady je problém přesně opačný - ten snímek měl být nejméně o půl hodiny delší. A přitom právě ve srovnání s klasikou Briana de Palmy je Veřejný nepřítel velmi moderně pojatý film, dynamický a při vší své akčnosti uvěřitelný a plně realistický. Velmi slušné čtyři hvězdičky. Je to pro mě o to větší překvapení, že na režisérském postu stál nepříliš zkušený J. F. Richet, jehož neslaný nemastný remake Okrsku 13 mě vůbec neoslovil. Z hereckého hlediska tenhle ambiciózní projekt nasadil první ligu mezi současnými francouzskými hereckými hvězdami a ty odvádějí standardně dobré výkony. Velmi dobrá kamera i střih. Celkový dojem: 85 %. (25.11.2009)

Nejlepší je první "pařížská" část, hezky upomínající na dobu staré francouzské drsné školy. V některých momentech by se mě krve nedořezalo (výlet s Guidem a arabem). V kanadské části pak potěší naivní pokus a přepad věznice ve stylu HEAT. Vincet Cassel je ukázkový hajzl, jehož směrem nelze cítit žádné sympatie, ale přinejmenším silný respekt a doufám že za Jaquese Mesrina vyinkasuje pěknu řádku cen. 1. ledna rozhodně nebudu sedět doma s kocovinou, ale v kině na EPILOGU. (12.12.2008)

Sebesvižnější režie nedokáže zachránit nesmírnou plytkost popisu první poloviny kriminální kariéry prý největšího francouzského gangstera. Nejde o nic víc než zkratkovitý popis několika jeho zločinů, bez uceleného rámce či snad dokonce snahy o něm sdělit něco víc, než že asi byl opravdu moc a moc zlý a arogantní. 6/10 (09.02.2010)

Podle mého v sobě Veřejný nepřítel č. 1 zručně míchá to nejlepší z tradice francouzských kriminálek a zároveň přidává něco ze Scorseseho mafiánských filmů. Výsledkem je film natočený tak svižným způsobem, že celé bez mála 2 hodiny uteče jako efektní videoklip. Režisér Richet zvládnul provedení na jedničku. Vicnent Cassel je také úžasný. Vytvořil postavu, ze které vyzařuje negativní energie a se kterou bych se rozhodně nechtěl setkat. Zároveň však nepřehrává a ponechává svému hrdinovi i trochu té lidskosti. Scénář je také bravurní, nenechává diváka dlouho čekat na jednom místě a tlačí Mesrina neustále dopředu. Pro mě je to jasná pětihvězdičková záležitost. (14.09.2009)

Jacques Mesrine: Reservoir Dog nebo Baron Prášil? Sága o francouzské gangsterské celebritě zakončila můj víkend s Casselem a já po něm odhazuji vůči manželovy Monicy B. svou infantilní žárlivost a smekám. Disponujíc výhodou vidět oba filmy bezprostředně za sebou jsem byl svědkem rozkošně natočené první půle s už pohublým Vincentem (nenatáčelo se chronologicky, nýbrž od konce, kdy měl 20 kilo navíc), jenž i přes svou útržkovitost splnila účel a dokonale mě navnadila na tu druhou. Teď jen čekám, že do těch téměř skvěle šlapajících kapesních hodinek dosadí Richet to pověstné poslední kolečko a stvoří tak dokonalý stroj.. (15.07.2009)