Verejný nepriateľ č. 1

Abych pravdu řek, tak sem od toho čekal víc, přinejmenším sem čekal, že to bude ve větším tempu a že Vincent Cassell, tam bude pobíhat od jedný banky k druhý, pořádat honičky a střílečky s poldama a že člověk nebude mít ani chvilku na vydechnutí, ale bohužel se nestalo. Nicméně namísto toho sem se dočkal něčeho, co v dnešní době je téměř nespatřitelný a to skvostně natočená kriminálky nebo respektive kriminálního života z pohledu kriminálníka v duchu toho, co se dalo vidět v 70-80 tých letech, ale daleko realističtejc stvárněný, syrovější a i akčnějčí, ovšem to, že sem se u toho až zas tak nebavil, to nesmaže (25.02.2009)

Rozhodně nepovažují první díl za předehru před výtečným a završujícím epilogem. Už první díl je úžasný; od první do poslední minuty. ____ Překvapivé je zejména nasazení filmu. Vyprávění se u ničeho nezastavuje, nikdy se neohlíží zpět a neustále spěje kupředu, přitom u četných zkratek a elips nemáte pocit, že by vás režisér se střihačem o něco ochuzovali. Konflikt mezi krátkými scénami a ostrým střihem řeší film velice mazaně – nesourodé scény spojuje postava Vincenta Cassela (pohledem na něj se končí i začíná) a naopak „střih" provází i scény samotné, to když Vincent „bouchne“ a takříkajíc rozdělí scénu na před a potom. Důrazem na jednu postavu se blíží diptychon Veřejný nepřítel č. 1 De Palmovým opusům Zjizvená tvář a Carlitova cesta s podobně dominantní figurou, Al Pacinem, a vzdaluje kolektivním mafiánkám Scorseseho nebo Coppoly. Mimochodem, Vincent Cassel, vezmeme-li to z fyziognomického hlediska, je sexy proto, že má podlouhlý obličej, ale daleko od sebe posazené oči. (06.04.2009)

Naprosto spickova kriminalka, jedinou drobnou vytku bych mel k urcity zkratkovistosti, hlavne ze zacatku filmu, kde, aby tvurci stihli odvypravet to velky mnozstvi udalosti, to misty docela skace v deji, takze treba de vyloupit banku a skok, je ve vezeni, skok a je venku a ma dite. Ale krome tohohle je to naprosto dokonala a drsna kriminalka, ktera se s nicim nesere a v perfektnim tempu uhani kupredu. Navic Cassel je naprosto dokonalej antihrdina, kterej se nesnazi pusobit jako nakej sympatak, aby si ho divak oblibil, ale od zacatku do konce filmu loupi a zabiji. Ale i presto sem mu musel misty fandit, protoze to je fakt charismatickej parchant. Z ostatnich stoji za zminku snad jen Depardieu v roli bosse, jinak ostatni herci jsou ve stinu Cassela. Navic si tvurci i vyhrali s kamerou, ktera misty zabira nektere udalosti z vice uhlu, ale skutecne jen misty, takze to nezacne nijak otravovat a je to naopak zajimavy. No a hudba je taky perfektni. Proste uzasna kriminalka. (22.02.2009)

Jacques Mesrine. Osoba neuznávající zákony, sebevědomý gangster závislý na popularitě, bezcitný násilník. Hrdina? První část sleduje Mesrina po návratu z Alžírska, jeho přičichnutí k bandě zlodějíčků kolem bosse Guida a přerod ve velkou rybu nejen pařížského podsvětí. Byl to skutečně francouzský veřejný nepřítel č. 1, na film o něm ale Francie může být pyšná. Ukázat celý Mesrinův charakter, přiblížit jeho motivace, nebyl lehký úkol, tvůrci ale hrají na jistotu a jeho příběh proměňují ve velkolepé, vrcholně profesionální, stylové krimi, které však ve své epičnosti rozhodně nezastiňuje ústřední postavu. L'instinct de mort v jednu chvíli překvapí neskrývanou brutalitou (likvidace arabského pasáka v první části, novináře v části druhé), vzápětí z Mesrina udělá bezmála vtipem sršícího sympaťáka, neschopného ublížit mouše. Veřejný nepřítel je takřka dokonale vybroušený, přitom ne chladný. Nabízí spoustu silných scén a momentů (konflikt s manželkou, s rodiči, kanadské vězení…), pravým esem v rukávu je ovšem vynikající Vincent Cassel, který dostal životní roli… Veřejný nepřítel č. 1 je přiznaná předehra, bez Epilogu tak dobře nepůsobí – přesto se jedná o nevšední filmový zážitek. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)

Nádhera, nejednou jsem plesal nad tím, že se konečně vrátila zpět, stará poctivá francouzská škola. Například při scéně útěku Mesrina z kanadského vězení jsem si okousal nehet na prostředníčku i s nášupem, tedy nehtem na malíčku. Nebo po skončení telefonického rozhovoru mezi Jacquesem a Jeanne se rozpůlí obraz a kamera ponechá dlouhý záběr za naprostého ticha do tváří Vincenta Cassela a Cécile De France a přesně tyhle "detaily" dělají ze zapomenutelného filmu, film nezapomenutelný a z obyčejných herců, herce neobyčejné. Když už jsem u těch herců, to je paráda, když se umí hrát, to je žrádlo sledovat Cassela, co? Nechat na sebe působit jeho charisma a současně se nechat ovládat strachem, který on dokáže vyvolat pouhým pohledem či jedním jediným slovem. Zkrátka zase jedna pořádně tvrdá, ale vyníkající dávka filmového umění. Tady to došlo tak daleko, že sám před sebou si musím dokola zdůvodňovat proč jsem ZATÍM nedal pátou hvězdu. Musím se přiznat, že jsem se, se sebou pěkně pohádal, protože film mám v palici, trailoš sjíždím donekonečna a přitom sem plácnu 4* jen proto, že mě děj přijde přilíš zkrátkovitej. Hold někdy jsou chvíle, kdy se citím jako ženská říkám NE, ale myslím ANO. Nikdy jsem si nepotrpěl na oslavu silvestra a vítání novýho roku, nebyl důvod. Zdraží sociálku, zdravotní, kabelovku, plyn, elektřinu, další holky mě opustěj, další vlasy mě opustěj, další úspory mě opustěj a přibudou mě snad jen další kila, ale konečně ten důvod mám !! V roce 2009 mě čeká finále o Jacquesovi Mesrinovi a to je přece pořádnej důvod se zlejt jako dobytek a uvítat tak nový rok strhujícím výkonem na záchodě. 6.1. 2008 - Po shlednutí druhého dílu přidávám poslední, pátou hvězdičku. (16.12.2008)