Milý John

Kráva, dylina, idiot, pipka, blbec, úchyl – ano, tak to jsem všechno já! Můžete mi, prosím, někdo konečně vlepit facku (zájemci nechť mi píšou do pošty), abych se probrala z toho hrozného světa, ve kterém stále jenom brečím? Dear John je prostá romantika, která nejen příběhem, ale i prostředím připomíná Zápisník jedné lásky (můj oblíbený). Tak proč mi vůbec nevadilo, že už jsem to jednou (obrazně řečeno) viděla? Odpověď je jednoduchá. Vždyť jsem přes ty slzy téměř nic neviděla :o) Ale přejdeme k tomu hlavnímu, John - Tatum je krásný mladík, který jako herec začíná rozkvétat, Savannah - Seyfried je nádherná dívka, která již jako herečka rozkvetla. Tito dva se do sebe zamilují a rozehrají příběh s poštou, který citlivky (bohužel mě) rozpláče a zbytek publika…ehm… co je mi do nich?... no nejspíše neurazí. Další z řady romanťáren, u které si obyčejný divák odpočine :o) (27.07.2010)

Brakové romantické drama od mistra citlivých filmů, což se samozřejmě hned na několika místech náležitě projeví. Bohužel jsou ale procítěné a minimalistické momenty obložené kupou natažené vaty, která by zasloužila důraznější střihačské nůžky. I tak byl ale Milý John skutečně milou podívanou na jedno zhlédnutí až do toho závěrečného zvratu, který do filmu jako celku moc nepasoval. Ostatně celé zakončení chtělo být tak strašně lidské a vděčné všem, že zadupalo jakoukoliv šanci na lepší hodnocení. Film tak hlavně stojí a padá s hereckými výkony. Zatímco Amanda Seyfried jako vždy nezklamala, Channing Tatum rozhodně překvapil. Oba se ale museli sklonit fenomenálnímu Richardu Jenkinsovi, který by, nebýt toho, že hraje v "akademicky podřadném" filmu, rozhodně figuroval na příštích Oscarových nominacích. Milý John tedy rozhodně není žádné peklo, jen v podstatě tak trochu zbytečný film, který nepřinesl nic nového, spíš to staré míchá do jednoho koukatelného a snesitelného celku. Umělečtěji založení režiséři už platili nájem pomocí mnohem horších filmů. 60 % (14.06.2010)

Filmy Lasseho Hallströma mají pro mě, podobně jako asi pro spoustu diváků, sestupnou tendenci. Pokud bych měl hodnotit pouze příběh Dear John, tak se nejedná zase o kdovíjaký průšvih, ten nastal až nevhodným výběrem herců. Dvojici Tatum Seyfried jen velice těžko mohu uvěřit zamilovanost. V těch hercích to prostě nevidím. Z Tatuma žádný mimořádný herec nikdy nebude. Spíše je to takový odříkávač textu bez špetky talentu. Je blbé že na něj Lasse vsadil. (18.05.2010)

Milý John má v mojich očiach jednu veľkú výhodu. Tatum aj Seyfriedová hrajú pomerne uveriteľné postavy a hrajú ich pomerne prirodzene. Takto nejako sa ich vzťah mohol vyvíjať aj v skutočnosti. Lenže sme vo filme a ten potrebuje nejaký zaujímavejší konflikt. Jeho absenciu Hallstrom nahradzuje kvázi puzzle hrou, keďže sa dej odohráva behom niekoľkých rokov a tak môžeme trochu aj skákať v čase. Bohužiaľ to filmu nijako zvlášť nepomáha. Ďalším dôvodom krčenia pliec je samotný Hallstrom, ktorý posledných pár rokov (s výnimkou Hačika) točí na autopilota a akoby ho ani nezaujímalo, akú látku. Jeho filmy tak strácajú jeho ľahko charakterizovateľný rukopis a stal sa z neho remeselník. Dear John je celkom fajn filmík, ale viac mu svedčí televízia ako plátno a neviem si predstaviť, že by som ho mal celý vydržať v kine. 50%. (05.07.2015)

24.4.2010 ~ Na tenhle film se dost plive, ale zas až tak špatné mi to nepřišlo. ~ Tenhle film není nelogický, jen je to červená knihovna, zasazená do "současné" Ameriky, hodně přitažená za vlasy. Channing Tatum, vycházející hvězda vypracovaného těla a neobvyklého jména, tu upoutá pozornost jedné blondýnky heroickým skokem do klidných vod přístavního mola, kde se dlouze a hluboce potápí pro její smáčenou kabelku, aby ji mohl na dně uchopit a jak Perseus Medusinu hlavu třímat tento smáčený kousek látky vítězoslavně nad hlavou, zatímco jej bičuje klidná hladina (stopro mi tam někde chybí čárka). Slovo dá slovo a je z toho láska jako trám i když jen na dva týdny. Channing je příslušník speciálních jednotek US Army a je tu jen na dovolené, musí zpátky. A tak si oba slíbí věčnou lásku, ona jede zpět na školu (taky má jen prázdniny), on zpátky do služby, ale stále si píší. ~ Channingovi se blíží konec služby a všechno by bylo slaďácky zakončeno, kdyby si to v tu dobu nerozmyslelo napálit do dvou mrakodrapů několik vypatlanců z liščí nory a Channing tak nemusel (vážně musel?) službu prodlužovat. Na jedné z návštěv to ona nenese zrovna s nadšením (no bodejť) a po návratu zpět na bojiště netrvá dlouho a Channing dostává košem, přičemž ona si bere někoho jiného. Do toho umírá Channingův otec, částečný autista, pomalu umírá i její nový manžel, Channing se zachová jako pravý americký hrdina a nezištně pomáhá, načež uběhne nějaká doba a jejich pohledy se znovu střetnou. Takový happy-end nehappy-end, domýšlet si musí divák sám. ~ Ono to není úplně špatné, ale sráží to ta, až přespříliš do očí bijící potřeba být filmem dojemným, až z morku kosti dloubajícím jakékoliv city. Tolik prvoplánově dojemných zvratů a záběrů a dialogů se vidí málokde. Nelehký úděl amerického vojáka, nelehký úděl osamělé americké ženy, oba za pomoci vnitřní síly překonávajíc nástrahy podlého osudu, oba po americku odměněni za výdrž a píli. Prostě taková moderní červená knihovna. Ne úplně pitomá, ale také ne úplně nezapomenutelná. (19.03.2013)