Holka Ferrari Dino

Němec natočil dva filmy, který mají status nadčasový - démanty noci a o slavnosti a hostech - vše ostatní co udělal - včetně jeho záběrů z 68 - bylo dobový, tehdy aktuální, dnes historický a tím pádem příliš poplatný tý době. Němec se z toho nikdy nevybabral, na celej život ho poznamenalo to, že v roce 68 natočil rusáky, jak přijeli do prahy. Jasně, tehdy mu to přišlo jako děsně důležitý, ale dnes je to bezvýznamný. Dokumentární záběry mohl natočit tehdy kdekdo, ale to co přetrvalo a kvůli čemu se Němec zařadil do galérie velikánů byly ty dva hraný filmy. Nic dalšího, co by se jim mohlo přiblížit, už pak bohužel neudělal. (07.10.2021)

LFŠ 2009 Mentální rekonstrukce vzpomínky, jejiž jedinou chybou je vybočení z konceptu - podbarvení dobových záznamů hudbou - a mírná nesystematičnost; jinak z posledních Němcových autodokumentů ten nejlepší: godardovsky avantgardní forma (dokumentární projížďka po místech po 40 letech, doplněná o voice-over Karla Rodena představujícího režiséra za mlada a dobové zvukové efekty) smíchaná s textuálními návaznostmi (Budař ne jako vypravěč, stále ale svůdce). Překvapivě to funguje jako velice osobní i nadspolečenský pohled na minulost (s osobním přesahem do současnosti, auteurským vyznáním), který je zcela jiný než většina filmů herritage cinema, jež se snaží vypořádat s česko(slovenskou) minulostí. 8+/10 (24.07.2009)

Jak hovori distributor - autodokument na rozhrani eseje a experimentu. Jan Nemec ako reziser si ma neziskal filmom Demanty Noci, to mozu tak brutalne nadhodnotit len vystudovane filmove teoretiky -elitari a pripadne miestne premudrele slecny s ohryzkom. Mna si ziskal az filmom O Slavnosti a Hostech, to ma oslovilo ako spravneho artoveho hnedopicha. Kazdopadne po filme O Slavnosti a Hostech pre mna druhy najlepsi Jan Nemec, silna tematika - 8/1968 teraz fakt znamena aj silny film, no ale nie vzdy to plati, ze jo : 70 % (20.10.2018)

Sugestivní, adrenalinem, autenticitou a lehce bezútěšnou, těžko popsatelnou atmosférou protkaný popis prvních dvou zatraceně nabitých dní po vpádu sovětské armády do Prahy z pohledu Jana Němce, dohnaný k dokonalosti výbornou svěží formou a charismatickou intonací Karla Rodena. Holka Ferrari Dino vděčně spojuje obecné s konkrétním a na celou událost pohlíží očima Jana Němce, který do filmu vnáší kromě vlastenecky všeobecného i zcela osobní měřítko, čímž je film kromě nostalgického stesku po době před okupací provoněn i steskem po časech, než se některé osobní a mladistvé naděje a touhy staly definitivně planými a nesplnitelnými, než definitivně zmizely v nenávratnu. (23. Finále Plzeň - 24.4.10) (29.04.2010)

Scénář: Jan Němec .. Oratorio for Prague. __ Charismatický uchopený pseudodokument z dění během 21 srpna 1968. Za pomoci monologu Karla Rodena, který interpretuje dobovou paměť tehdejšího protagonisty dění Jana Němce, se snoubí dobové zvuky (ruch ulice, střelba, jízda tanků, štěkot psů, ..) s kamerovou jízdou po lokacích v jejich současném stavu, aby byla ulehčena následná identifikace s prostředím slavných záběrů, tedy cesta po okupovaném městě a následný úprk za hranice. Cesta tří uprchlíků je korunována příjezdem do Vídeňské televize, kde jsou dobové záběry z ulic Prahy vyvolány a poprvé spatřeny (čímž je vypointována úvodní cesta). Musím dodat, že záběry stále notně působivé. Sám jsem se upřeně díval a sledoval tu opakovanou "mnichovskou" potupu našeho národa a odvahu jednotlivců, jako byl třeba bezprostřední filmař Jan Němec, který se nebál, prošel ulice Prahy s kamerou a ještě dokázal tyto unikátní záběry následující dny dopravit do svobodného televizního éteru. Původní paměnická sekvence (která v kratším sestřihu a pod názvem Oratorio for Prague obletěla na konci osmašedesátého doslova celý svět a vidělo ji více lidí než filmy Steven Spielberga) zabírá celých 16 minut snímku, začíná mrazivě bezeslovně a němě a až po čase ji začne pozvolna doprovázet drásavá minimalistická hudba (za kterou stojí opět Jan Němec). ___ Předpremiéra filmu na idnes.tv (21.08.2008)