Tron: Dedičstvo

Trona Legacy jsem viděl v televizi v klasickém 2D provedení, ale umím si živě představit, jak působivé by to bylo ve velkém kinosále se 3D rozměrem. Nicméně ta druhá hvězdička je vlastně za onu představu, protože to, co Tronovi vytýkám, by nespasilo ani 5D provedení. Tron je totiž jednorozměrná akční podívaná s vizuálně přitažlivým ksichtíkem, ale absolutně bezemoční, sterilní a navíc mířící na úplně jiné cílové publikum. Svět počítačových her mě nikdy neuchvátil, takže pro mě tenhle filmík nemá kouzlo. Nefunguje ani jako thriller, ani jako sci-fi. Hrozně rád bych viděl zfilmovanou temnou dobrodružnou kyberpunkovou jízdu, ale s tou Tron: Legacy nemá nic společného. Celkový dojem: 40 %. (19.02.2017)

Tron se vrací po téměř 30 letech v naprosto perfektním audovizuálním zážitku, ale bohužel také s několika celkem vážnými nedostatky. Ale začněme u toho lepšího. Vizuál je totiž opravdu jedinečný a celého toho světa jsem opravdu nemohl nabažit, což ještě umocňovalo výborné 3D a hlavně téměř geniální hudba od Daft Punk. Ta sem opravdu dokonale pasuje a místy jsem si připadal, jak v nějakém jejich vysokorozpočtovém videoklipu. Herci jsou také převážně dobří. Jeff Bridges je charizmatický ve všech polohách, i se špatnou digi-hlavou (snad jediná výtka k efektům), Olivia Wilde je sympatická a strašně jí to sluší a Michael Sheen musel bejt asi během natáčení na drogách, což je v tomto případě jenom dobře. Jenom ten Garret Hedlund mě dvakrát nepřesvědčil a hláškování mu moc nejde. Kosinski se se svým debutem popral více než dobře a ukočírovat všechny ty vizuály opravdu umí, stejně jako akční scény, na které je radost se pohledět. Zaujmou také odkazy na první díl. Jenom v těch kecacích pasážích, kdy nastupují vztahy a nějaká ta filozofie, Kosinski naprosto selhává. Tyto pasáže opravdu nefungují, chvílemi jsem se díky nim v polovině dost nudil a celé mi to přišlo vlastně takové chladné, bez emocí. Tempo je tedy místy dosti pomalé a celé bych to klidně prostříhal na 90 minut, jako měl původní Tron. I tak se jedná o velmi nadprůměrné pokračovaní (nebo spíš upgrade?) a jestli se Kosinski do příštích filmů naučí pracovat s emocema, tak se máme na co těšit. (20.12.2010)

Viete si predstaviť, čím mohol byť tento technologicko-dizajnérsky skvost, keby spĺňal isté kritériá, ktoré akosi automaticky od filmov vyžadujeme? Tým, čím by bol film s hutným a hlbokým príbehom, keby sa v imaginárnosti, dizajnérskej nápaditosti a futuristickom vizionárstve vyrovnal TRONovi. Všímajte si detaily (palubné dosky lietajúcich korábov, dizajn motoriek, krivky svietiacich lemovaní kostýmov či rozpadnutie/rozpixelovanie „figúrok“ po zásahu diskom), zasadenie týchto detailov do plynulosti jázd, lietania a bojových baletov, a synchronizáciu tohto elegantného vizuálneho tanca s majestátnou elektronickou *HUDBOU* (“Daft Punk would like to thank Hans Zimmer, John Powell and Harry Gregson-Williams” ;-). Hlášky typu „You gotta be kidding me“ proste ignorujte a nechajte sa slastne zviesť odpoveďou „Pripútaj sa!“ na otázku „Ako sa voláš?“ Nech už TRON: Legacy je či nie je blbina, je to filmová udalosť, jediný film svojho druhu a bude napodobovaný. (17.12.2010)

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic (29.01.2011)

Splněná očekávání. Legacy navazuje na svého starého předchůdce ve všech ohledech a jde ještě dál. Spojuje výjimečně působivou hudbu, design a 3D prostředí v dynamický a rychle plynoucí film. Některé motivy mohou působit zbytečně (zen, iso, ....), ale jiné jsou naopak dovedeny k dokonalosti (design odrážející pokrok v počítačových hrách od prvního dílu a posedlost dokonalostí grafiky, sterilita počítačových simulací lidí i světů, obraz vs zvuk). Vloni byl Avatar působivý svými obrazy a živým světem, letos Tron exceluje svým počítačovým světem, v kterém se odráží současná móda/design (leštěné plochy většinou černé, kontrast s neony, v podstatě i hudba) i jeho vlastní sterilita/nefunkčnost/závislost na uživatelích. Stejně jako design a prostředí světa počítačů mě uchvátila i hudba a zvuky. Třeba scénu svlékání mladého Flynna bych si pustil mockrát už jen pro tu souhru podpatků krásných dam... V Tronovi je toho mnoho, ale stačí si vybrat a nechat se unášet zábavou do působivého finále... PS: jo třináctka, ta třináctka... Více zde. (22.12.2010)