Návrat do Silent Hill 3D

Kdy už konečně někdo zfilmuje Pampucha nebo Tetrisy pro nás dříve potracené? To jsou furt samí Residentní debilové, Perské homoprincezny a Baráky, co ani na Atari nejedou, tak jak má potom jeden myšlenkově konkurovat všem těm pobledlým, obézním dětem s kruhy pod očima, co tráví bezesné noci sveřepým potíráním kybernetického zla, místo aby dýchaly čerstvý vzduch, drtily češtinu a neobohacovaly pak tuto databázičku stylistickými zvratky plnými gramatyckích chip? A tak je i Tichý kopec jedním z těch "vzdělávacích výplachů", které jsem taky nikdy nehrál, protože jsem dříve raději trávil noci s úplně opravdovými ženami a dokonce někdy i venku!!!, mimo zatuchlý pokojíček plný zmačkaných plechovek od Redbulů, a teď už mám z toho věčného prstění a mačkání pískacích částí hekajících těl v ruce artritidu a neudržím joystick. Nedokážu tedy fundovaně posoudit, jestli byl ten film úplně jako "doopravdy", vím jen, že jednička byla nedívatelná, pomatená sračka a dvojka je sračka docela dívatelná a hlavně prostá strašidelných klaunů a ultranudného, psychodeliktického čurákování v mlze. Takže můžu říct, že se mi to vcelku líbilo, i když jsem naposledy zabil rozpixelizovaného 2D nácka ve Wolfsteinově bunkru, a to už je nějaký ten úterý. (12.02.2013)

Jako nefanoušek her a člověk, který moc nepochopil konec jedničky, jsem místy opět nechápal. Ale nějak mě to během sledování zajímalo, jak to bude dál, tak to není zrovna blbá vizitka, tak by to mělo být. Scénář, triky, prostě nic není sice nějak špičkové, ale v rámci žánru jsem i tak lehce spokojen, i když to celé vlastně moc nechápu :D (07.02.2013)

Nevstupuj dvakrát do jedné vagíny nebo do řeky ? No, to je jedno. Když jsem byl v kině a seděl úplně vzááádu viděl jsem před sebou dva páry, jedni furt jenom šukali, tím pádem jsem k filmu měl i speciální komentář typu : dělej to pořádně, nebo příště jdu sama, nebo nemávej těma rukama, když jsem nad tebou, ser na popílek. Takže půlka filmu byli jen skřeky typu Jééééé. Druhý pár, ten nešukal, ale borec pořád pindal do holky, že je hovado a že neumí žrát hranolky. Nedivím se, že byla nakrknutá a nechtěla mu dát ..... Hranolku. Jo a film mě moc nenadchnul, jelikož jsem herní fanda :))), ale několik scének stálo za to, to zas jo (24.03.2013)

Návrat do Silent Hill vyšel tak napůl. Bassett zvládl přenést atmosféru jedničky i sem, ale bohužel už to nepodpořil dobrým scénářem. Je to škoda hlavně proto, že postavy zde mají jen minimum prostoru a vše navíc spěje k očekávanému závěru, který už vlastně neměl čím překvapit. Přesto jsem se slušně bavil celou dobu (nedoporučuji u toho večeřet) a dokázal bych si představit další pokračování. Už jen proto, že herní předlohy nabízejí opravdu zajímavý materiál. 50% (27.03.2013)

Páni kritici sice rozcupovali první Silent Hill jako noviny, stejně ale šlo o film, do něhož se temnofilní videoherní duše ráda zamilovala. Byl to prostě fajn fanouškovský počin, který si našel ten správný poměr mezi potemnělou krásou a přiúchylnělou brutální historkou o příšerách a paralelních světech. Dvojka se rozhodla, že situaci zkomplikuje, takže se na scénu vrací Sharon, zatímco její táta se stává jakýmsi anti-silenthill agentem. Vedle toho by také ráda vysvětlovala... abych ty řeči zkrátil, oboje je solidní průšvih. Postavy si jsou vědomy nejasného, ale velikého nebezpečí a přesto vykonávají neuvěřitelně zbrklá a nesmyslná rozhodnutí. Celý druhý Silent Hill je souvislým sledem drastických výjevů, mezi nimiž se dozvídáme, že je třeba jít tam a tam, najít tohohle a tamhletu, spojit se s tímhle a vybodnout se na tamto, což je ozvláštněno zejména tím, že se titulní hrdinka chaoticky rozhoduje, co z toho udělá a co ne. Zásadní nedostatek spočívá v nesmyslné existenci všeho: Některá monstra se objevují zcela náhodně a nevíme proč, stejně tak některé osoby a situace. Když už je nám něco objasněno, tak si zase uvědomíme, že příběh buď nedává smysl vůbec, nebo pajdá na obě nohy a slintá si na triko. Jistě, pro kdekoho půjde o snáze pochopitelnější story, než jakou disponovala jednička - což není nutně klad. Potěšen jsem byl v průběhu celé stopáže celkem třikrát: V prvních sekundách filmu, při nástupu "pavouka" z figurín a při závěrečném souboji, protože mě bitka Pyramid Heada s dámou fetišisticky bavila (dáma ve své finální podobě připomíná slayery z videohry Suffering, což je mimochodem velice podařená hororová záležitost). Bohužel, impozantní scéna z jedničky, v níž úřaduje temnota a Pyramid Head před kostelem, strčí celou dvojku do kapsy... (12.02.2013)