Resident Evil: Afterlife

Milla Jovovich + Ali Larter neskutočná dvojica :D čo sa týka 3D effektov, tak hĺbkové zábery boli neskutočné, zábery, pri ktorých niečo vychádzalo von z obrazovky boli tiež super no keď to prehnali tak to bolo trochu rozmazané... ďalej mi trochu vadila ich práca so svetlom, najmä keď niekto svietil baterkou tak, že nebolo nič vidieť ... čo sa samotného filmu týka, tak tomu môžem vyčítať len scenár ... niektoré hlášky sa dali predpokladať a bolo tam akosi priveľa scén typu " napínavá hudba, niečo sa blíži, pozrie za roh / dvere / záves a nič, prestane hrať hudba a keď je kľud tak BU :D ", čo je dosť starý trik, ktorý mi nevadí, no tu to s tým prehnali ... celkovo pôsobil na mňa ten film fakt dobre, super hudba, obsadenie, zaujímavé spracovanie ... proste kto ešte nevidel, tak určite sa oplatí ísť na to do kina :) (01.10.2010)

Po výborné trojce pokles o několik úrovní níž. Paul W. S. Anderson chtěl natočit neskutečně cool film plný akce a pomrkávání na fanoušky, místo toho ovšem vzniknul téměř až neskutečně blbý film. To by u Andersona ještě nebyla žádná novinka, vždyť první Resident nebo Rallye smrti byly vlastně taky stupidní filmy, ale dalo se na to koukat, protože se to nebralo zas tak vážně. Tady už to ale Anderson ale vážně bere. Příběh je stupidní vykrádačka pátého dílu herní série. Akce nemá drajv, je nezáživná a už druhá ze zásoby miliónů zpomalovaček začíná přinejlepším nudit, v horším případě lézt na nervy. A je celkem zajímavé, že i když se ve filmu pořád něco děje, tak je to nehorázná nuda. To se jen tak někomu nepovede. Anderson navíc nepotěší ani herní fanoušky, protože z hlavního záporáka Weskera udělal naprostýho idiota a některé postavy či zombíky ze hry přivádí na plátno tak idiotským způsobem, že to snad ani není možný. Prostě se na tom plátně ta postava objeví a hotovo, proč někomu vysvětlovat, kde se tam vzala. Sudé díly prostě v této sérii nevycházejí a společně s katastrofální Apokalypsou se Afterlife řadí do podprůměru herních adaptací. Po třetím dílu a Andersonově předchozí Rallye smrti je to ale velká škoda. (11.10.2010)

Anderson si plní sny a zároveň razantně odpovídá na dotazy, kam se dá s Resident Evilem ještě uhnout. Jednička byl klaustrofobní zombie horor, dvojka akční vybíjená, trojka poctou ausploitationům a čtyřka? Čtyřka využívá moderních trendů a snaží se vyjít vstříc odchlupené generaci, jíž nezajímají příběh, ani postavy, neboť stačí, když je obraz sexy a cool. S tímhle vědomím se dá brát Afterlife vcelku na milost (osobně ho považuji za stupidní guilty pleasure a Decadence Now kino světa), jinak chápu, že lidé s nastartovaným mozkem, vysokými očekáváními (po výtečné trojce není divu) a sníženou adaptabilitou na (ne)umětelské vykrádání umírají. (31.10.2010)

Celá ta mytologie kolem podzemního Deštníčku, zombie nákazy a jedné ukrajinské ex-modelky jde mimo mě, ale Afterlife svým opulentním vizuálem a působivou akčností dokáže částečně zahladit stopy po příběhovém vzduchoprázdnu. Co naplat, že tu se něco štípne ze světa jedniček a nul hermafroditů Wachovských, tady se zpomalí záběr tak, že i J.Woo by měl pocit, že je zastaven obraz a konec dalšímu pokračovaní neotvírá dvířka, nýbrž vrata od stodoly pro Atlásův zahradní kombajn. Jedna pěticípá navrch za epizodku s přerostlým Dr.Voštěpem - když jsme u toho, taky decentně zcizenou, tentokráte z Tichého kopečku a pochopitelně veliká gratulace Miškovi Scofieldovi, že dokáže zlomit vězení i rychleji, než za dvacet epizod. Chtěl bych upozornit Sonneryho, že indická hokejová reprezentace se v poslední době hodně zlepšila, třeba v letošní sezóně porazila Bhútán a jen čtyři z jejich zápasů byly přerušeny pro oblevu.. (20.04.2012)

Lobotomizující film, spáčilovsky demementní komentář, který opodstatňuje výsledné hodnocení: nadprůměrný představitel kinematografie atrakcí, který by si za ne3D verzi zasloužil o minimálně tři hvězdy méně, jelikož je vše uzpůsobeno předvádění 3D. Jako sled atrakcí, které navíc baví svou sebereferenčností (házení brýlí do publika, pomrkávající pohledy postav po vržení obřího kladiva), má film jen dva výrazné nedostatky: jednak obsahuje prostřední upovídanou pasáž; jednak patřičně negraduje, protože final-boss je slabší a končí se cliff-hangerem (přesněji boat-hangerem). Jinak uznávám, že vidět dvourozměrnou verzi, musel bych dát za pravdu těm, kteří jsou naštváni hlavně ze dvou důvodů: jednak za to, že Anderson považuje hráče videoher za puberťáky, kteří slintají nad fetišizovanou Milou a vyžadují se pouze atrakcí; jednak zcela nefunkční a svým stylem na rozdíl od Sommersových blockbusterů minimálně opojnou remediací (videohry X film - prostorové řešení a postupy v něm). UGP (ultimátní provinilé potěšení). (26.09.2010)