Kdo chce zabít Nancy?

Emočně a psychicky labilní Nancy, trpící sebeubližováním, poznamenaná z dětství zneužíváním od svého strýce vede vyprázdněný život, způsobený netečností jejího manžela Alberta, který žije pouze golfem. Chce tomu učinit přítrž a po netu si najde Louise, vyšinutého týpka se kterým se dohodne, že s ní Louis skoncuje a přivede ji tak do konečného vysvobození od celoživotní prázdnoty a samoty. Docela hodně silné téma, které je v tomto psychologickém dramatu (nebo možná psychothrilleru, whatever) i velice silně zpracováno mimořádně naléhavou fomou. Film má dvě neskutečně silné stránky, a to je naprosto úžasný herecký výkon Marii Bello a dokonalá kamera, spolu s celou vizuální stránkou. To co tady Maria Bello předvedla je mazec, opravdu mi místy přišlo že se snad s rolí zlomené Nancy v ledasčem identifikuje. Kamera a celé zpracování na diváka svojí naléhavostí vyvíjejí mimořádný tlak, vedený trochu podobně jako tomu bylo v Requiem za sen. Kamera ve velkém množství záběrů sleduje děj odkudsi z úkrytu, z vedlejší místnosti, vykukuje schovaná za postelí a diváka tak přímo přivádí do děje a vytváří dojem jeho zúčastněné nezúčastněnosti, kdy všemu co se zde děje přihlíží, ale sám se bojí ze svého úkrytu vystoupit kvůli tomu co vidí. Nechtěl vidět to, k čemu došlo, protože má obavu že nahlédl do něčeho co se děje ve spoustě domácností a ložnic, ale navenek to zůstává klidně i po dlouhý čas skryto. Ale sleduje dál. Na plný počet bodů to ale s tímhle filmem nevidím, protože přece jen mi ve druhé části přišlo až trochu zbytečné přinášet do děje ještě zpětnou konfrontaci s Albertem poté, co jej Nancy opustila, což už zase vytváří další dějovou linii. Ale budiž, toť můj názor, určitě to může spousta dalších vidět jinak. Nejsilnější je film právě ve scénách sledování zvrácených společných chvil Nancy a Louise, tady to místy fakt hraničí s nezapomenutelností (jen třeba krátce po prvním setkání u Louise v bytě u počítače, kdy se Nancy opře o stůl o řekne "Grab my ass" a celá následující scéna, nebo některé rozhovory - "Můžu mít speciální přání?" - "Záleží jaká zvrácenost to bude" - "Políbíš mne?") a je možná škoda že téhle linii nebyl věnován ještě větší prostor na úkor jiných. Každopádně silný filmový zážitek, velice smutný a osamělý, nedodávající téměř žádnou naději, s tím se divák už potom musí poprat sám. 8/10 (28.03.2011)

Připomělo mi to ten případ v Německu nebo Rakousku,kdy si nějaký magor dal inzerát na net,že chce aby ho někdo zabil a sežral,což je na stopro ta nejvíc nepochopitelná úchylárna o jaké sem kdy slyšel.Tohle ale není to samé.Úplně souhlasím s kleopatrou,že jednání Nancy se dá pochopit (nebo aspon' mě nepochopitelné nepřišlo) a obrovskou výhrou sou pro tenhle film herci,kteří předvádí absolutně uvěřitelné výkony (a to mám s uvěřitelností poslední dobou problém).Samozřejmě hlavně Maria Bello září,ale i Rufus Sewell byl přesně takový jaký být měl.Hudba byla taky výborná,skoro až hypnotizující.Občas byl film i hezky suše cynicky vtipný-''nebudeš potřebovat tohle?'':-))a hlavně-''bavili ste se s manželem o adopci?-ano,ještě než sme se vzali.-a co vám na to řekl?-že má chut' na čínu.'';-DDDD. (10.10.2010)

Asi jsem to nepochopil. Těžké psycho-drama, ale na mě to nemělo nejmenší účinek. M. Bello je kus krásné ženské a jak vidno v tomto snímku i kus dobré herečky. Ale tím to u mě haslo. O dobré výkony jde samože i u obou jejich hereckých kolegů. Ale zase, to je vše. Film asi hloubku měl, ale já ji nepocítil. Nudil jsem se a jí jsem přál smrt už od půlky. To je asi špatně, ne? (28.01.2011)

Debilní film o debilní krávě, debilním debilovi a debilním ujetým milenci. Spolu dohromady tvoří debilní trojku, film je protkán debilníma kecama a až na několik málo okamžiků kdy jsem čekal že se NĚCO konečně stane ( stalo se hovno) je to film, který se snaží složitě popsat atmošku nešťastný pindy, která touží po něčem, neví po čem a nedá pokoj dokud to nedostane... tzn je to taková hovadina, že lituju, opravdu velmi lituju okamžiku, kdy jsem z nějakého mě neznámého popudu dostal nápad tím zabít čas. Kdybych zabil sebe, udělal bych líp. (07.12.2018)

,,Místo abych umřela v marnosti, umřu v bolesti“.... PRO NĚKTERÉ LIDI JE KOLEM NÁS BOLESTI PŘÍLIŠ MÁLO.... O jedné uzavřené dohodě, spoustě lásky, bolesti a cestě k vysvobození. TOHLE se nedá vymyslet, to SE MUSÍ PROŽÍT! Jsem nezúčastněný pozorovatel střípků z života Nancy a ........., jejich nefungujícího manželství. Jsou mi podsouvány téměř filozofické úvahy o krvácení v koutě či o tom, CO JE SKUTEČNÁ BOLEST. A jestli vůbec někdo chce zabít Nancy, která má pocit hluboké samoty, života, kde ji nikdo neslyší. Pomůže až on, chlápek s fantastickou sbírkou videokazet, zasranej prasáckej deviant, kterej pro ni má vyčleněnou jednu (celou) poličku. Pocity. POCITY! Každý něco cítíme. Každý trochu jinak. Rozdíly mezi lidmi téměř jakoby z jiné planety. Zvláštní příběh plný utrpení jehož cílem není ohromit a těžit z násilí. Film s nálepkou NO POPCORN! nemusí uspokojit jen uchyláky či obdivovatele M.Bello, ale může i v obyčejném člověku zanechat stopu. Nejen po žiletce. 3a½! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám dobrý pocit, když mi někdo ubližuje. 2.) Nikdo mi neubližuje, musím to zvládnout sám(a). 3.) Chci se stát golfovým míčkem. 4.) Mezi mé erotické pomůcky patří pastička na myši. 5.) Pravidelně jednou týdně mě navštěvuje strejda. 6.) Zjistím, kdy je zvrhlé přát si ,,ještě do druhý nohy“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.03.2011)