Užívaj si, ako sa len dá!

Pořád je to zábava, ale pokolikáté už? Po čtyřicáté? Ale aspoň vím, že je na světě o jednoho skvělého komika více - Larry David na hrad! Neskutečné vtipné arogantní průpovídky mu od huby melou skoro stejně jako kdysi Woodymu za mlada. Nakonec to je asi to jediné, co dokáže tenhle nezdravě ukecaný film přinést. Strašně nemotivovaná spleť asi polovičního tuctu povídek, které se do sebe vplétají a na uzdě je drží jen občasný humor "senilního Sheldona", je zatraceně málo na udržení pozornosti po celou stopáž. Počítaje i originální interakci s publikem. (31.05.2010)

Na to, že Woodyho Allena moc nemám v obľube, poslednú dobu sa zastavím k nemu pre jeden nový film. Príbeh filmu je síce jednoduchý, ale dokáže zajať. Larry David má fakt perfektné dialógy a zahral skutočne perfektne a s Evan Rachel Woodovou vytvorili na plátne fakt zaujímavé duo. Prvá polka filmu sa mi dosť páčila. Potom začali pribúdať postavy a už to moc nebolo ono, no záver filmu stál opäť za to. Je to určite dobrý film a nesie v sebe kúsok pravdy, ale nedostal sa mi ten film pod kožu, tak akoby by mal. 70% - 3* (08.07.2012)

I když Boris Yellnikoff hned na začátku varuje, že Užívej si, co to jde nebude žádným stupidním feel-good filmem, Woody Allen mu za pravdu nedává a koncipuje svoje nové dílko přesně podle této šablony. Whatever Works tak neskutečně příjemně glosuje vztahy, současnou Ameriku, rozpad Vesmíru nebo překonávání stereotypů, přičemž všemu cynickou rukou kraluje génius Boris, mezi jehož osobní kvality se počítá i nadávání mladým neschopným šachistům. VCB měla ve výsledku větší sílu, tuhle nezávaznou, nijak zvlášť originální newyorskou etudu ale není třeba zatracovat – je vtipnější, chytřejší a zábavnější než většina letošních hollywoodských romantik dohromady. A to se počítá. 85% (21.11.2009)

Ztrácí na stará kolena Woody Allen talent, ztupil se břit jeho vtipů? Chtěl bych věřit, že ne, ovšem na důkazu Whatever Works tu svou víru založit nemohu. Vztahová taškařice plná bizarních postaviček, jež se na obrtlíku stávají někým úplně jiným pod tlakem těch nejtupějších myslitelných okolností, nenaplňuje mou představu kvalitního filmového zážitku. Zamilovaný druhomízní misantrop, gerontofilní, hormony ovládaná nána a humor založený na tom, že on ji uráží a jí se to líbí. SPOILERY. K tomu bigotní křesťanka proměněná v rebelskou běhnu, tradicionalistický macho citlivým gayem, dva intelektuálové dělící se o jednu fuchtli, fyzik milující vědmu, protože je hezká a spadl na ni při pokusu o sebevraždu. KONEC SPOILERŮ. Whatever works. Doslova. Jenomže: "It's not working." (15.12.2009)

Má-li někdo pocit, že točit "kopie" či obměny na allenovský způsob je snadné, měl by být vyveden z omylu. Tradiční protagonistovu úlohu v tomto filmu přebírá Larry David, zjevem i projevem připomínající režisérovo neurotizující herectví. Jeho projev ve srovnání s Allenovým není podle mého názoru agresívnější, ale dospělejší (méně chlapecký, více výbušný, o poznání samolibější; je otázkou, nakolik se na tomto pojetí podílí Allenovo režijní vedení); jako kdyby odrážel naši dobu hodnotového rozvratu, který zahrnuje i rezignaci na slušnost. Pod touto vystupňovanou žlučovitostí se skrývá až dětsky bezradná zranitelnost, ale také věcnost a náhle znovu objevená zodpovědná dospělost muže z dolního patra střední třídy. Překvapivě dobrý a Davidovy kreace výborně rozvíjející je výkon mladičké Evy Woodové. Osobitá a výrazná láska - skutečný hluboký cit - , který se mezi oběma rozvíjí, mohl vést - ale nevedl - k velkému a působivému dílu. (Viz Davidův vstup popisující překvapivě věcně jeho pocity po ročním atypickém manželství) Okamžikem vstupů Melodyiných rodičl se dílo allenovsky zalamuje do charakteristického idylizujícího konce, který není špatný ani nepřirozený, na druhé straně však přece jen méně překvapivou allenovskou tematiku odsouvá potenciál hluboké mezigenerační lásky, tj. tóny, které nalézáme např. v MADISONSKÝCH MOSTECH nebo v také komediálně laděných filmech Alana Aldy. Od Woodyho Allena bychom měli a mohli očekávat víc než mnohokrát použitou a stále, byť nápaditě masku zraněného, ne zcela dospělého jedince, který se před vnějším světem opakovaně zachraňuje vědomým pádem do neurotické dětinské sebestřednosti. (19.02.2012)