Ďaleko od hlučného davu

Miluju tenhle román a vůbec mám moc ráda Hardyho a přirovnání k románům Jane Austenové je nesmysl. To může napsat jen člověk absolutně neznalý jeho díla. Je pravda, že kdo nečetl knihu, má zde trochu těžký úkol vše pochopit, jelikož stopáž filmu není nakloněna řádnému vykreslení postav a jejich pohnutek a hlavně v první půlce děj letí útržkovitě vpřed, což je trochu škoda, ale na obhajobu autorů musím napsat, že to není nevkusně zjednodušené. Viděla jsem všechny tři zfilmované verze, kdy v mých očích jednoznačně prohrála ta verze nejstarší, jasný vítěz co do výpravnosti je verze z roku 98, což je vcelku pochopitelné vzhledem ke stopáži. Pokud bych ale měla srovnávat herecké výkony, v této nejnovější verzi mě doslova nadchl představitel Oaka, jakkoliv je N. Parker z miniserie sympatický, tady se Vinterberg trefil do černého, stejně tak mi seděl více Boldwood M. Sheena,než N. Terryho z té předchozí verze. Co se týče Carey Mulligan, i ta mě bavila. S Tomem Sturridgem ovšem autoři šlápli úplně vedle. Ve filmu je nač se dívat, nádherná kamera a velmi podmanivá hudba, což je pro mě vždycky velké plus. (19.08.2015)

Komentář shrnuje děj, takže pozor - SPOILERY. Hlavní hrdinka (Carey Mulligan) je chudá, na svou dobu velmi emancipovaná mladá žena, po které jede pěkný Ovčák (Matthias Schoenaerts). Jelikož je ale Ovčák ztělesněním hodného blbce, což Hlavní hrdince ani trochu neimponuje, je nemilosrdně odpálkován. Po nějaké době zdědí Hlavní hrdinka farmu a rozhodne se zblbnout zámožného Farmáře ze sousedství (Michael Sheen), který ji naštval tím, že si z ní nesedl na zadek. I on je však ztělesněním hodného blbce, takže poté, co se do Hlavní hrdinky skutečně zamiluje, je odpálkován stejně nemilosrdně jako Ovčák. A protože milostný trojúhelník je asi málo, objevuje se na scéně sebevědomý Voják s nepěkným tajemstvím (Tom Sturridge). Právě on se zdá být tím, co Hlavní hrdinka hledala, a tak krátce po první puse následuje svatba. Oddaný Ovčák přebíjí svůj smutek těžkou prací, citlivý Farmář upadá do depresí a Voják se "nečekaně" začíná vybarvovat jako totální k0k0t... Ač mě tenhle typ filmů vůbec nebaví (nemusím danou dobu ani daný žánr), "Daleko od hlučícího davu" je světlou výjimkou. Respektive temnou výjimkou, protože takhle drsné likvidování životů, na cestě na Panem Božským, není zas tak běžné... 3,5* a nemám problém vidět znovu. P.S.: Hlavní hrdinka si happy-end opravdu nezasloužila. Gabriel měl odejít a chudák William měl učinit nabídku někomu vděčnějšímu. Třeba mně. :-p (08.07.2015)

Důstojný remake verze z roku 1967 od Johna Schlesingera. Podání je trochu jemnější a křehčí, což je dáno už samotnou hlavní hrdinkou, která je něžnější a útlejší než byla Julie Christie. Ale i toto zpracování se mi moc líbilo. Je kratší, stručnější, ale hlavní momenty vystihne dobře. Za mně plný počet hvězd. (08.07.2020)

Daleko od Pepincovy komory. Předpokládám totiž, že mě to mělo zasáhnout hlavně do srdce, akorát že já teda zrovna nejsem zemědělská feministka. Měl bych se nejspíš dodatečně omluvit všem filmům, o kterých jsem kdy napsal, že se v nich nic nestalo, protože až tohle je to pravé - kamerou zachycené - nic jak má být. Děvčátek, která nevědí co vlastně chtějí, už mám plný kecky, proč na ně musím čučet ještě i v kině? (11.07.2015)

Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% (26.06.2015)