Obsahy(1)
Hra Ecce Constantia vznikla v roce 1988, jejímu vzniku však předcházely více jak dvě desítky let Kohoutových rešerší pramenů týkajících se kostnického koncilu. Určená byla přímo pro městské divadlo v Kostnici, tehdejší dramaturgové ji však nakonec do repertoáru nenasadili. Ecce Constantia tak v kontextu Kohoutovy dramatické tvorby zůstává jediným dramatickým textem, který se nikdy nedočkal přímého přenesení na divadelní jeviště. Hra, která se od ostatních dramat a filmů zabývajících se postavou Jana Husa liší tím, že mistrův život popisuje výhradně skrze ostatní postavy, byla poprvé uvedena až v roce 1992 jako adaptace České televize. Pavel Kohout se v tomto zpracování objevuje jako televizní reportér Ulrich Richental, jméno si vypůjčuje od kostnického kronikáře, který průběh koncilu zachytil jak písemně, tak v obrazech. Právě Richentalovy záznamy sloužily Kohoutovi jako výchozí materiál při psaní a pomohly do „kostnické historie" vnést vánek některých svěžích interpretací. Netradiční je rovněž samotná struktura dramatu. Kohout v ní jednotlivé obrazy odděluje dvanácti vstupy fiktivní TV Constantia. Ty slouží jednak jako malé exkurzy do historicko-politického kontextu tehdejších událostí a v televizní adaptaci jednak jako platforma pro samotného autora, který ve svých reportérských poloimprovizovaných vstupech dostává pověsti charismatického mluvčího a pečlivého cizeléra jemné jazykové komiky. Hlavních rolí se ujali přední divadelní herci Jiří Adamíra a Viktor Preiss, hereckým výkonům je podřízena i režie, která bez větších zásahů sleduje pečlivé vykreslení mocenského boje a machinací zahalených pláštíkem zápasu o ušlechtilou myšlenku reformace církve. Jan Plíhal (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Snad to nejlepší, co bylo kdy napsáno v dramatickém umění o kostnickém koncilu. Dramaturgický nápad, jakoby v té době existovala již televize, která o koncilu vysílá pravidelné zpravodajství je skvělý a vynikajícně provedený plejádou špičkových herců. Velmi doporučuji si tento kousek pustit. Najdete jej zde: https://youtu.be/mQ8avkHnbNo?t=115 ()
Zpracování historické události kostnického koncilu, kdy je televizní zpravodajství přímo v oné době a popisuje události, které jakoby vyprávěli divákům v přímém přenosu televizní hlasatelka Marie Tomsová nebo televizní reportér, samotný autor hry Pavel Kohout, je opravdu ojedinělou záležitostí a v ranku českých televizních inscenací jistě i jedinečným originálem. Musím ale říct, že i když námět je pojat nezvykle a nevídaně, působí trochu rozpačitým dojmem. Tyhle vstupy se mísí a střídají s hranými, téměř divadelními pasážemi, které jsou oproti tomu silnými zážitky, neboť herecké obsazení je velmi podařené. Každopádně výsledek je díky dokonalému nastudování látky Pavlem Kohoutem naprosto vynikající a nebál bych se přirovnání k historickým hrám Oldřicha Daňka nebo Jiřího Bělky. ()
Na hře je skvělé především to, že ukazuje českému divákovi řekněme "evropský" pohled na kostnický koncil, kterým hýbaly opravdu jiné věci, než Husův proces. Studio "TV Constantia" je dosti vtipné, zato ty Kohoutovy vstupy z místa, na nichž mu myslím dost záleželo, pokulhávaly. Podle autorových vlastních slov (na LFŠ 2008) celá záležitost s fiktivní televizí tvoří torzo původního jevištního záměru jakési permanentní reportáže. ()
Neměl jsem o existenci této inscenace ani tušení, až teď s filmem Jan Hus se na ni objevily odkazy. Constantia je s Husem srovnávána. Je to stejné, jako srovnávat Království nebeské s filmem Arn templář. Je to totéž a přesto zcela jiné. Dva světy. Jan Hus je skutečný film, který chce, aby ho milovali diváci. Constantia je underground, nezávislý Hus. Vyjadřuje svůj postoj ke konciliarismu formou spíše sarkastickou, zesměšňuje. Koncilní církevní hnutí může být nahlíženo jako pokus prelátů převzít moc, aby nenažranost Církve mohla dosáhnout vrcholu, anebo jako zoufalý pokus o obrodu v předtuše brzké katastrofy. Oba tábory a názory jsou ve filmu pěkně vykreslené a je radost sledovat šikovně napsané dialogy, které do šablony dobře zapadají. Typicky "po česku" se do toho povedlo zapasovat soud Jana Husa, který je zde obětován úplně stejně, jako Československo v Mnichově. Je to zkrátka efektní koláž s trochou švejkování, ale vymyšlená chytře a vtipně. Historie byla mnohem komplexnější, místy ještě jednodušší, ale koho to zajímá, že? Kdo ví, doplní si to tam, a kdo ne, ten to nepostrádá. Určitě pozoruhodná záležitost, která mne velmi potěšila. 90% ()
Dívám se na to po dvaceti letech a neztratilo to nic z působivosti, kterou to mělo, když jsem to viděl tehdy. Husův a Jeronýmův případ jsou tu pojaty jako obětování jedince v zájmu vyššího cíle, navzdory tomu, že úhlavní strůjci tohoto handlu jsou si vědomi nespravedlnosti tohoto kroku. To vyšší dobro však jaksi nenastane a strůjci se stávají obětí svého komplotu, tak jako ti, kteří si mysleli, že obětováním Československa zachrání mír v Evropě na tisíc let. Zde se dá vidět: https://www.youtube.com/watch?v=mQ8avkHnbNo ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (1)
- Ačkoli jsou v závěrečných titulcích postavy Kardinála (Jiří Adamíra) a Rektora (Viktor Preiss) označeny pouze hodnostmi, z filmu vyplývá, že Kardinál je Petr z Ailly a Rektor Jean Gerson. Oba patřili k nejvýznamnějším středověkým myslitelům. (ČSFD)
Reklama