Kuky se vrací

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)

úžasná vizuální a příběhová stránka dělá z kukyho návratu milou podívanou pro děti i dospělé, jen někomu třeba může déle trvat zvyknout si na formu, jakou tento unikátní snímek má... hudební stránka je rovněž vydařená a dětsky působící scénář snadno dojme i otrlejšího dospěláka. doporučuji tedy všem. 80% [Festival nad řekou, 2010] (08.08.2010)

"Čím hlubší les, tím horší vztahy!" To je pravda. Já už si tedy pořádně nepamatuju, jaké to je být dítětem, takže růžový mazel Kuky musel stranou a ovace ode mne sklízí věčně poučující kapitán von Hergot, podpořený hlasy Anušky a Vidličky, díky kterým se mi tento pokus o lesní puč jevil poměrně snadno stravitelným. (16.03.2016)

Kuky. Kapitán Hergot. Dubánek. Anuška. Pytlíci. Rohánek. Ti všichni pod kamerou Jana Svěráka ožili s takovou grácií, humorem a poezií, že mi čelist padá ještě doteď. A vlastně je s podivem, že právě ty akční scény, jsou na tom to poslední, co bych si asi tak zamiloval. Kouzelné dialogy, roztomilý humor a celé to lesní universum je jednoduše k sežrání. Jan Svěrák je kouzelník českého filmu. Himlhergot! (21.05.2010)

Docela mě mrzí, že se většina lidí rozplývá nad Kukyho originalitou, hravostí a nádhernou dětskostí, a přitom nemají ani ponětí o Bartově o rok starším filmu Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny. Ten přitom má všechno, co má i Kuky, ale zdá se mi mnohem originálnější. No ale zpátky k růžov... Pardon... Červenému plyšákovi a jeho lesní štrapáci. Je to moc hezký film, ano. Originální, s půvabnými loutkami, pěknou kamerou, hudbou a dobře vybranými dabéry (jen Macháček s Liškou trochu rozčilovali). I tak jsem mu ovšem dal tři hvězdy, protože se mi zdál příliš dlouhý, v závěru - ačkoliv "akčním" - bez napětí, a skoro nudný. Celkově to tedy dobré bylo, ale nijak zvlášť nelituji, že jsem medvěda nezastihl v kině. Doma a na DVD mu to slušelo tak akorát. (10.08.2011)