Réžia:
Friedrich FehérKamera:
Václav VíchHudba:
František Antonín TichýHrajú:
Václav Vydra st., Magda Sonja, Jan Fehér-Weiss, Jaroslav Kocian, Olga Augustová, Hugo Haas, Maria Tauberová, Milka Balek-Brodská, Josef Loskot, Čeněk Šlégl, Josef Rovenský, Otto Rubík (viac)Obsahy(1)
Slávka je v manželství nešťastná. Rozhodne se proto opustit svého muže, statkáře Michovského, a s malým synkem Jeníčkem uprchne. Žije velmi skromně a marně hledá práci. Když se stane barovou zpěvačkou, dá synka do péče domkářky na venkově. Synka občas navštěvuje. Při jedné návštěvě ztratí Slávka v kostele stokorunu, jíž měla zaplatit za péči o syna. Bankovku najde hladový tulák Marek, který se živí hraním na housle. Je obviněn z krádeže, ale malý Jeníček se ho zastane. Domkářka chlapce bije a on se proto vydá do města za matkou. V Praze najde unaveného a vyčerpaného Jeníčka tulák Marek a ujme se ho. Společně pak hledají Jeníčkovu matku. Jednoho večera hraje Marek v baru na housle a profesor Horský v něm pozná slavného virtuosa. Slávka je omylem při policejní šťáře zadržena jako prostitutka. Po propuštění v zoufalství nad bezvýchodností svého života se ve své šatně otráví. Jeníček pláče nad mrtvou matkou a Markovy struny nad ní naposled zalkají.
Úplně první 100% zvukový český film. Původně byla role ředitele barvu nabídnuta Janu W. Speergerovi, ale nakonec ji získal Jaroslav Marvan.
(oficiálny text distribútora)
Zaujímavosti (10)
- Novú kópiu zostavil v roku 1954 Miroslav J. Krňanský s Janem Čermákem zo zachovanej časti negatívu. Chýbajúce scény boli nahradené vysvetľujúcimi medzititulkami. (Raccoon.city)
- Film mal byť natočený pôvodne podľa námetu Quido E. Kujala :Slovanskej melódie: firmou Beda Heller. Pre finančnú náročnosť projekt prevzal Osvald Kosek so spoločnosťou AB. (Raccoon.city)
- Počas premietania filmu v Pražských kinách nacionalisti vyzývali kiná, aby zvukový film stiahli, lebo ho natočil rakúsky režisér. Majiteľov kín, ktorí film dávali, dokonca nazývali českými zradcami a konali sa aj početné demonštrácie, kde zaznievali heslá: "Preč z nečeskoslovenskými režisérmi, Friedrich Fehér choď točiť domov." (Raccoon.city)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy. (dyfur)
- V Československu se zvukový film poprvé předvedl o rok a půl dříve, 26. dubna 1929. V tehdejším kině Alhambra v Ústí nad Labem promluvil na diváky tamní průmyslník Georg Schicht - tedy nikoli osobně, ale z filmového záznamu. Majitel firmy, jejíž mýdlo s jelenem se vyrábí dodnes, prozíravě vyzdvihl význam zvukového filmu i jako reklamního média. Na přelomu 20. a 30. let vznikly první české zvukové filmy, dodnes se ale vedou spory o tom, který byl ten první. Kromě Schichtova krátkého spíše reklamního snímku (o němž se navíc neví, kde byl natočen) mají nárok na prvenství tři filmy, všechny zhruba stejně staré. Nejstarší z nich je Tonka Šibenice (1930) režiséra Karla Antona. Melodramatický, původně němý snímek, dodatečně ozvučený v Paříži, měl premiéru v únoru 1930. Zhruba o půl roku později se v kinech představil film natáčený jako zvukový od samého počátku. Dojemný příběh o bývalém houslovém virtuosovi, ve kterém hrál i světoznámý houslista Jaroslav Kocian, se ale spíše než na mluvené slovo, soustředil na hudbu a ruchy. Proto je možné za první skutečně mluvený film považovat i C. a K. polního maršálka (1930) s Vlastou Burianem v hlavní roli, který měl premiéru v říjnu 1930, jen měsíc po Když struny lkají. (Asijon)
- Film vznikl v dosluhujícím vinohradském ateliéru A-B. Než byl v březnu roku 1933 definitivně zavřen a poté zbourán, natočilo se v něm 47 českých zvukových filmů a 8 německých verzí. (Mertax)
- Původně měl místo Jaroslava Marvana hrát roli ředitele baru Jan W. Speerger, ale svoji první zvukovou roli nezvládl. (Karlos80)
- Jedná se o v pořadí druhý zvukový film československé provenience. Za úplně první bývá považován film Tonka Šibenice (1930), dodatečně ozvučený v Paříži. Současně jde o první snímek, v němž zazněla první česká filmová píseň. (Dzonysek)