Prichádza Satan!

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)

V tehdejší době to byl určitě výjmečný horor, ale v dnešní době už to přece jenom neni ono, ale atmosféra je opravdu vynikající a o hudbě snad ani nemluvě, když tam začnou zpívat ty chorály nebo co to je tak je to dokonalý, výkony herců zejména Gregoryho Pecka jsou výborný, ale občas to mělo slabší chvilky a někdy jsem se trošku nudil, ale i tak je to jeden z nejlepších mysteriózních hororů. (15.03.2005)

Vynikající scénář, který na sebe vrší zlověstné náznaky (oběšení, kostel, zoo), působivé scény (hřbitov) a děsivé vraždy (dekapitace skleněnou deskou) jednu za druhou, mistrná atmosférická režie, výborný Gregory Peck a Goldsmithův satanistický chorál oceněný Oscarem. Hrůzostrašný epos pořízený za necelé tři miliony a vlekoucí za sebou stejně jako konkurenční VYMÍTAČ ĎÁBLA tři slabší sequely (a hromadu duchařských historek z natáčení) plus jeden věrný, zcela zbytečný a bezpohlavní remake. (09.07.2007)

Opět jednou malé zklamání, vyvolané příliš vysokým očekáváním. Solidně hustá atmosféra, morbidní dilema, které musí řešit velvyslanec Thorn stárnoucího Gregoryho Pecka, slavná hudba Jerryho Goldsmitha... pár silných scén (ta nejlepší - oběšení Damienovi chůvy na začátku už bohužel není později překonaná)... to všechno řadí Omen k nadstandartním hororům historie. Pro mě však rozhodně ne k těm nejlepším. Vymítač ďábla je pořád o ligu výš. 70% (17.11.2006)

V době výtvorů jako "Hostel" nebo "3:15 zemřeš" působí tenhle třicet let starý skvost jako blesk z čistého nebe. Naprosto úžasný a geniální snímek se zcela odprostil od hororových klišé a jede zcela na své vlně. Narozdíl od "Vymítače ďábla" absentuje nechutnými scénami a přidává nám mnohem více na napětí. Zhruba od třicáté minuty napětí a mrazení v zádech nezmizí. Jerryho Goldsmitha musel při komponování ovlivnit snad sám ďábel, protože takhle děsivý a pekelný chorál se jentak neslyší a Jerry za něho dostal zaslouženě Oscara. V roli velvyslance Thorna si neumím představit nic jiného, než mužnou tvář Gregoryho Pecka. Nesmrtelné scény jako útok psů na opuštěném hřbitově, oči ďábelské chůvy v nemocnici, skleněnou tabulí uťatá hlava, zápas Thorna s chůvou v potemnělém domě a závěrečný výstřel v kostele - to budu mít v paměti napořád. Richard Donner svým prvním velkým filmem udělal revoluci v horovém žánru a myslím, že jej žádným svým jiným filmem nepřekonal. (17.11.2006)