Neporaziteľný: Vykúpenie

"Mluvení není moje silná stránka." Boyka je borec. Dokonce i já bych měl problém zmlátit ho. Viděl bych to spíš na remízu ... teda kdyby neměl ruce, nohy, hlavu a já bych se nepouštěl do žádnejch větších akcí. Stejně bych prohrál, protože Boyka je fakt borec. Přesto je naprosto nepochopitelný, jak jsem se u toho bavil. Příběh totiž napsal někdo, kdo těch ran do palice inkasoval fakt honě, ale ty souboje jsou natočený naprosto perfektně. A o to asi šlo víc, než ukázat chyby v gruzínským vězeňským systému. (26.12.2022)

Třetí díl Neporazitelného je na tom nejlíp. Opět o něco vyšší úroveň než předchozí díl. I když opět to není nic světoborného, ale tady aspoň trochu na rozdíl od dvojky debilnost příběhu ustupuje do pozadí. Prostě tu máme turnaj nejdrsnějších vězňů z celýho světa a vítěz získává propustku ven, což jak se ukáže není až tak pravda, ale vše se dá vybojovat! Fajty jsou i tentokrát ok, snad jenom menší výtka k tomu finálnímu, který je tedy největší klišé jaké se dá vidět. Adkins dostává jako svině a pak se vzmuží a dobije borce i se zlomeným kolenem... Nic novýho pod sluncem, ale choreografie je fajn a Scott to řeže velmi slušně. samozřejmě, že jak to celé dopadne je naprosto předvídatelné už od začátku, ale to už jaksi patří k věci. Zkrátka solidní řežba nic víc níc míň. 60% (21.09.2013)

Opět to samé v bleděmodrém: skvělé fighty, tentokrát nejen se Scottem Adkinsem, a videobéčkově zpracovaná dějová omáčka. A opět si to první budu pouštět dokola až do zblbnutí a to druhé pohánět dopředu rychloposuvem. Takže žádné překvapení. Možná trošku Marko Zaror, jemuž role kolumbijského badasse krásně sedne. Doufám, že brzy zatopí dalšímu srovnatelnému borcovi v akčním snímku s vyššími ambicemi, než nám předkládá režisér Florentine. Ale dost už řečí, už se třesu, až si pustím souboje Adkinse, Lateefa a spol. ještě jednou. Ne jednou, víckrát! A pak vytáhnout ručník, tatami, nohy strčit do strečmasteru a makat do zemdlení! (21.05.2010)

Podobný žánr filmu jsem neviděl už léta. Samozřejmě, Rocky je věčný, toho si opakuji pravidelně, ale jinak jsem si prostě utvořil názor, že podobná arénovka už pro mě není, že už jsem z toho vyrostl. Navíc většina podobné produkce je myslím žalostnější než žalostná, kde i ty akční bojové scény jsou nekoukatelné. Jenže pak jsem nějak často začal slýchávat něco o jistém Neporazitelném 3, a vždy ty ohlasy byly pozitivní. Co to sakra je Neporazitelný 3, nikdy jsem o tom neslyšel. Třetí díl nějakýho vězeškýho béčka, co se na tom všem tak líbí? Podle fotek je to typický novodobovandamshit, předrsnění svalouši se perou mezi sebou a zároveň proti zkorumpovanému vezeňskému systému. Všichni tu nadšeně popisují, jaké jsou tu skvělé bitky. No tak já to teda zkusím.... Pane jo, ne teda že by mě to přímo pasadilo na prdel, ale film jsem si užil. Souboje jsou skutečně pěkně natočené, choreografie vynikající a celé se to nese v příjemném nostalgickém duchu toho lepšího z osmdesátek (myslím dějově). Překvapení a asi se poohlídnu po prvních dvou dílech. (02.10.2010)

Normálně se mi klepou ruce. Tohle bylo úchvatný. Kdo neviděl Souboj titánů, nemusí truchlit... stačí, aby se podíval na U3, protože to, co předvedou Adkins se Zarorem ve finálovém fightu, se jinak nedá nazvat. Ale nejenom závěrečná ultrafyzická smršť úderů, kopů, otoček a akrobatických fines, ale i ostatní zápasy mě nadchnuly, bojový koordinátor Larnell Stovall vytvořil tak impozatní směs atraktivních technik, kontratechnik a všelijakých zápasnických pohybů, že mám né sto, ale tisíc chutí vstát ze židle a začít kolem sebe mlátit nábytek, dveře, gauč a ledničku. Souboj Adkins vs Crowder, no páni, to je hřejivý balzám na moji duši. Nenudil jsem se ani v neakčních pasážích, sledovat Scotta i jako herce mě prostě bavilo. Během posledního fightu jsem dostal kromě všeho dva dárky: ač klišoidní, miluju scénu, kdy si hlavní hrdina vzpomene na útrapy, kterými procházel, a jako politý živou vodou rozjíždí nová komba... a pak jsem s napětím čekal, jestli se k hudebnímu doprovodu přidá i Nathaniel Dawkins se svojí Bring It On... všechno se mi splnilo, prostě parádní zážitek, něco, co přijde jednou dvakrát za rok. Postava Yuriho Boyky je pro mě neskutečně inspirativní a motivační... prostě: Bravo (zasvěcení pochopí) (21.05.2010)