Ondine

Příběh to byl prosťoučký, nenáročný, ale docela hezký a vhodný pro relax. Hlavně díky krásné drsné přírodě, těžce vydělanému euru a hereckým výkonům. Colin ztroskotanec zmítající se mezi bludnými kameny, nádherná selkie a moc milá treperenda Annie, srovnali pár nesmyslných nelogismů a zvedli úroveň pohádky o stupínek výš. Syracuse: "Říkalas, že jsi umřela. Kolik životů máš?" Ondine: "Pro tebe? To nejde spočítat." (29.05.2011)

Jestli někdo říká, že Scorcese vodí diváka za nos, to se ještě nesetkal s nejnovějším počinem Neila Jordana. Ondine je totiž v obou svých sférách falešná - jak ve fantastické, tak i v realistické. Když dojde k banálním a jednoznačným rozuzlením klíčových zvratů, nejednoho z nás naštve, jak povrchním způsobem Jordan předtím nakládal se svými pohádkovými trademarky, aby je následně na konci popřel a ukázal, že to celé bylo jen audiovizuální habaďůra, kterou jsme spolkli i s navijákem. Po skončení v mysli maximálně uzraje pocit promarněného potenciálu a krásná hudba Sigúr Ros, která vytváří něco jako atmosféru. Ale to si můžu raději poslechnout album, a ne kvůli tomu nasazovat krk v kině. Výbornému obsazení navzdory. (19.10.2010)

Bylo nebylo, žil jeden rybář a vytahoval z vody své sítě. Byl to normální den..... Příběh plný zázraků, ale i lidského sobectví, příběh při jehož sledování víte, že se stane něco pěkného a zároveň něco strašného. Nejvíc mě překvapil C.Farrell, jako chlápek, který neumí využít štěstí – tedy žádnej nagelovanej hrdina nebo namyšlenej frajer – a za sebe prohlašuji, že tahle role mu fakt sedí! Také oceňuji, že N.Jordan nikoho nevydírá nemocí holčičky či nástrahami těžkého života v rybářské oblasti. Vypráví obyčejný příběh, který je díky několika nápadům neobyčejný a já beru, že k životu potřebujeme nejen štěstí, ale i zázraky. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám rybářskou loď. 2.) Dlouho se mi nestalo nic báječnýho a úžasnýho. 3.) Mám rád příběhy o malých i velkých mořských vílách. 4.) Rád koukám na ženský ve spodním prádle. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.08.2010)

Ondine jsem ověnčil "jen" třema, ale nezáleží na počtu, spíš na dojmu. A ten je zvláštní. Respektive odlišný, osobitý a hlavně strašně krásný. Nedávno jsem vyštrachal svou starou - a především bizarní, slohovku "O mém snění". Bylo tam něco o lodi vyrobené z víček a smrti způsobené golfovým míčkem. Chci říct, že jsem při tom nálezu, stejně jako u Ondine, vycítil závan sentimentální nálady. Tu nesnáším, ale dává najevo určitou náklonnost k daný věci. A Ondine možná není průlom v Neilově životě, není to pohádka, ale má giganticky přátelský rozpětí křídel. Syracuse tam byl ostrovem sám pro sebe, a proto se někdy rád nachlámal, jeho počínání jsem chápal (např. útěk od majáku). Je to stará dobrá životní paralela. Kámoš. Cítil jsem to. Z plátna! (Aero - Praha, já a sestra :) (23.07.2010)

Melodramatická nabubřelost, kdy se sice kamera dost snaží vyvolat dojem nadčasového příběhu v nádherné přírodě, ale veškeré úsilí podráží příběh a dialogy. Historka o mořské /ne/panně je čím dál tím víc přitažená za vlasy, až se na konci rozprskne v naprosté nevěrohodnosti. Dialogy jsou o ničem, ale zoufale se tváří hlubokomyslně. A ta malá rozumbradovská zrůdička je svou vlezlostí tak protivná, až jsem měla chuť ji jednu švihnout. /16. 4. 13./ (16.04.2013)