Ni šagu nazad
Réžia:
Vitalij VorobjovKamera:
Georgij BlinovObsahy(1)
Victor – mladý sovětský důstojník – se dostane do úplně prvního bombového útoku na západní hranici SSSR. Je těžce zraněn a spolu s přáteli jej zajmou fašisté. Netuší, jak daleko se nachází fronta ani kde jsou sovětské jednotky, ale ani přesto se nevzdají. Victor a jeho přátelé připraví útěk a s nepřítelem bojují, co jim síly stačí. To je nicméně jen začátek jejich cesty za svým vítězstvím. Avšak pouze jeden z nich přežije … (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
Průměrný film, na ruské poměry dobrý. Zachycuje celkem dobře bitevní vřavy leč s chybami a občasnými nelogičnostmi. Děj je však celkem plynulý až na ten začátek a jsou tam pěkné střílečky (třeba dobíjení v pevnosti). Sice na mne nepůsobil moc věrohodně, občas spíše nevěrohodně ohledně zranění a pádů na zem apod. a také ohledně zacházení se zajatci a celkově, ale to nevadí, hlavně, že se na to dalo koukat. Hrdinové mne sice moc neoslovili, ale to je ve válečných filmech dneška bohužel časté. Voják jako voják. Hodnocení je průměrné, tedy 46 procent. Na druhou stranu vysloveně propadák to taky není. ()
Nejhorší válečný film co jsem kdy viděl. Je plný vojenských nesmyslů (teda podle mýho, nejsem voják). A ten neuvěřitelnej ruskej kýčovitej nacionalismus - bože, kdybych nevěděl, že je to z roku 2007, tak bych si řekl, že to je z let největší slávy sovětského propagandistického filmu...a ty herci nehrajou - jsou k nekoukání... ()
Velmi průměrný ruský film s řadou viditelných nedodělků scénáristických, hereckých i odborných přes veškerou snahu o modernost a novost pojetí nepřekonává tradicionalismy brežněvovské stagnace a v mnoha ohledech jde i pod jejich úroveň. Fakt, že jsem poprvé viděl zblízka zobrazen rozvrat v ruských bojových liniích v prvních dnech hitlerovského přepadu tehdejšího SSSR, tyto nepřehlédnutelné skutečnosti může vyvážit jen velmi vzdáleně. Viditelná snaha o velkorysost výpravy a pojetí se tak nemohla neminout se smyslem a původní ambicí díla. ()
Uznávám, že po filmařské stránce nejde o kdovíjakou hitparádu, ale samotná gerojská story soudruha poručíka mne svou jednoduchou přímočarostí docela zaujala. Jasně, nacionalismus stříká všemi otvory…ale s tím jsem do toho samozřejmě šel. Takže Rusové hrdinní vlastenci, Němci naivní hrdopýškové a to celé v rytmu „ratatatatatata“. Někdo padne, někdo spadne, někdo nejde trefit ani z metru a někdo by svými činy mohl přenášet hory na zádech. Samozřejmě ruské válečné drama disponuje i spoustou nelogičností a faktických přešlapů…..ale jaký válečný film (obzvláště Ruský) ne, že soudruhu poručíku? ()
Měl jsem co dělat abych překousl začátek, kde hrdina plave pěkně prsa tak dvacet minut, a nepřítel to ze souše do něj pekelně kropí puškama a on si dál plave, ani okolo něj pořádně neproletí žádný náboj, tak, že nakonec uplave a já měl prostě sto chutí to vypnout, ale okamžitě se to vystřídalo zase s trošku lepší scénou a zase mě to začalo zajímat, jenže ten samý problém se opakoval a já byl jak na houpačce a to se mi značně nelíbilo. K tomu sledovat krátkovlasý Rusáky jak vypadají skoro stejně je stejně úmorné jako koukat na čínský historický válečný film s dvaceti hrdiny a všechny si dopodrobna pamatovat a nezmatkovat. To prostě nejde. Tak nějak mám těch špatných filmů dost plný zuby. Ani krok zpět není dobrým filmem. Možná tak chvíli vypadá, ale skáče z dobré a průměrné scény do špatné až hrůzné, a tím vším se táhne dlouhotrvající nuda. ()
Reklama