Réžia:
Zdeněk ZelenkaScenár:
Hana CielováKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrajú:
Dagmar Havlová, Viktor Preiss, Filip Cíl, Jakub Grafnetr, Tereza Ramba, Jan Šťastný, Svatopluk Skopal, Václav Knop, Eva Režnarová, Ladislav Ondřej, Martin Kraus, Jan Unger, Veronika Kánská (viac)Obsahy(1)
Na studijní stáž do Kanady odlétá mladý gymnasista. Strašně se těší, a ani nevnímá podvědomý strach rodičů, a nejvíce pak své matky. Když se pak daleko „za velkou louží" stane tragédie, obrátí to život všech aktérů tohoto příběhu naruby. Zamíchá jejich osudy, životy, pocity, náladami, i budoucností... Ale nepředbíhejme... Scénář televizního filmu napsala zkušená scénáristka Hana Cielová. Základní zápletka filmu vznikla podle skutečné události, o které se doslechl dramaturg Bedřich Ludvík a vyzval autorku Hanu Cielovou, zda by podle ní nenapsala televizní film. Hana Cielová reálnou situace domyslela a uzavřela do dramatického příběhu, který zasáhne všechny diváky bez rozdílu věku... Po delší odmlce se před kameru České televize vrací Dagmar Havlová. Roli jejího manžela zahraje Viktor Preiss. Jejich syna zahrají hned dva herci - Filip Cíl a Jakub Grafnetr. Jeho přítelkyni hraje Tereza Voříšková. Režisérem je Zdeněk Zelenka. (Česká televize)
(viac)Recenzie (102)
Film o ztrátě syna, o velké bolesti a hledání východisek ze situace. Jasně že takové téma je těžké uchopit, aby film neútočil na emoce diváka, ale pro mne to bylo přeci jen přes míru. Už od začátku filmu mi bylo dopředu jasné, kudy se bude příběh ubírat. Žádné překvapení se tedy nekonalo, vše bylo už v začátku naznačené. Nejhorší na celém filmu snad byll hudební podkres na úrovni americké telenovely. I hrdinové a prostředí bylo podané po západním stylu, jen těžko jsem se dokázala s hrdiny ztotožnit. To, proč jsem u filmu vydržela do konce byla zvědavost na Dagmar. A ta mne opravdu nenechala odejít až do konce. Škoda její mnohaleté prodlevy, přišli jsme o mnoho rolí, zraje jako víno... ()
Namet me zaujal, protoze se o Indiany taky zajimam, a ackoli film nabral jiny smer, konec se povedl. Co se hereckych vykonu tyce, Dasa to podle me moc nezvladla, zvlast ta apaticka faze byla priserna. Zato Viktor byl jako vzdy uzasny. Prekvapil pro me neznamy Filip Cil, ktery toho sice moc nenamluvil, ale dokazal zaujmout svou prirozenosti a skvele zvladnutymi emocemi. ()
Rozpaky. Velké rozpaky. Měl-li ten ideální otco-syno-matko vztah co nejvíce kontrastovat s tragédií, která následovala, a s pocity pozůstalých členů rodiny, přestřelili tvůrci víc, než bylo záhodno. Tohle se snad nevidí ani v Soukromých pastech. A ten havran měl být volným pokračováním Arabely? Škoda přeškoda, paradoxně jeden z mála uvěřitelných momentů zachycující psychiku zhrouceného člověka pro mě byl citový výlev matky (Havlová). ()
Násilně sestavená a málo pravděpodobná story, která zřejmě vznikla jen proto, aby ústřední pár mohl projevit své nadstandartní herecké kvality. Jejich výkony jsou nakonec opravdu tím, co drží tento blábol vypočítaný na efekt nad vodou, i když ta "mrazivá autenticita" působí navzdory jejich snaze strojeně a křečovitě. Na spoustu diváků to jistě zapůsobí, zvláště na ty, kteří se rádi nechají citově vydírat a díly z tohoto ranku. ()
Nebudu polemizovat se zdejšími kritickými komentáři, není důvod. Kanadská noc je opravdu přeslazená a násilně přeemotizovaná podívaná, jenže na druhou stranu nemá tento koncept v české tvorbě obdoby. Kanadská noc je totiž v první řadě funkčním snímkem, který na televizní film disponuje vcelku povedenou vizuální stránkou. Snaha o křečovité vyvolání emocí sice může působit směšně, na druhou stranu nikdo nemůže popřít že tu byla. Vyčítat herců, že se ve svých rolích plácají nepovažuji za přesné. Naopak, Kanadská noc překvapuje nenásilnými hereckými výkony. Herci jsou přirození a příliš neujíždějí. ()
Reklama