Robocop

Bojoví roboti nejsou podle některých tím pravým ořechovým, přichází tak boss společnosti OmniCorp s ideou dát robotovi lidskou tvář. A jeden snaživý policista právě doplatil na svou, no, snaživost. Prakticky mrtvý popálený policajt tak dostane nový impuls v kybernetickém supertěle. Nic nového pod sluncem. Když Paul Verhoeven neroztahoval nohy Sharon Stone, rád se pustil do svižnější látky a jeho akční inteligentní pecky se stávaly klasikou. Nový RoboCop přichází s poměrně vážnou tváří. To diváka pamatujícího lepší časy akčního žánru zrovna dvakrát nepotěší. Schází mu nadhled a brutální humor Verhoevenova originálu. Velká škoda, že producenti upřednostnili nižší rating. Navíc se stomilionovým rozpočtem bych si představoval rozmáchlejší divadlo. Docela se tu na druhou stranu zaměřuje na postavy a jejich nejednoznačné charaktery, ambice nacpat do látky myšlenkový přesah poměrně těší. Stejně mám ale za to, že akční jízda, při které by si divák párkrát povyskočil na kanapi, by výsledku slušela víc. Furt ale lepší, než koukat na zbytečné CGI blbnutí, které potěší maximálně tak ročníky 1998 nahoru. Účast Samuela L. Jacksona (ať to byl záměr či nikoliv) působí rušivě a ke zbytku filmu mi vůbec nezapadal. Slušné tři hvězdy!! (28.03.2014)

Proč to neříct rovnou, nový Robocop se povedl. Možná mi pomohlo, že nijak nelpím na krvavém originálu, José Padilha ale odteď patří mezi tvůrce, kteří dokáží jakž takž vyhrát nad těsným producentským dohledem. Jeho novinka sice nabízí překvapivě obyčejnou akci, které je ve filmu méně, než byste čekali. Vůbec to ale nevadí, jelikož se před vámi rozprostře výživné drama o americké morálce, přeměně muže ve stroj nebo dopadu robotického těla na manželství. Padilha na to jde vítaně zeširoka a zúročuje všechny linie, aniž by ale zapomínal na výborné hlášky nebo lehce satirický podtext. První hodina filmu je tudíž brilantní a chvílemi dokonce šokující, problémy však přicházejí později, když se musí Robocop vejít do parametrů blockbusterového třetího aktu, jenž nadšení trochu sráží. Ve výsledku je to ale pořád herecký koncert (Oldman! Keaton! Kinnaman!) s dostatkem inteligence a integrity na to, aby šlo o jeden z nejlepších remakeů poslední doby. Kéž by Padilhovi příště prošlo víc než jeden odvážný nápad z deseti! (7/10) (06.02.2014)

Chápu, že tady byla asi snaha natočit trochu "chytřejší" film, než byl původní Robocop z roku 1987. Jenže já bych radši koukal na Robocopa v pořádný akci. Chtěl bych vidět, jak střílí padouchy a jak čistí město od zločinu. Nepotřebuju, aby se tady do zblbnutí řešila otázka morálky a etiky. Ani nepotřebuju sledovat dojemný rozhovory o tom, jestli se synáček se svym robofotrem bude koukat v televizi na Detroit Red Wings. Mimochodem je zajímavý, že Robocop sice umí zjistit úplně všechno, ale nedokáže si vygooglit výsledky NHL. Pár akčních scén se teda povedlo a částečně to zachránili herci ve vedlejších rolích, takže jako úplná ztráta času to nebyla. Když budu předstírat, že jsem původního Robocopa nikdy neviděl, tak dám 3 hvězdy. Kdybych měl oba filmy srovnávat, šel bych s hodnocením ještě o hvězdu níž. (06.02.2024)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)

Dost překvapivě je v novém ROBOCOPOVI akce sekundární /a nijak omračující/ a psychologie hlavní postavy primární. Padilha si vzal podvratný podtón Verhoevenova originálu, ale oproti němu se o dost víc zaměřil na Murphyho psyché a postupné sžívání s novým tělem a ztrátou starého. Nadupané obsazení ve vedlejších rolích /Keaton, Oldman, Jackson/ a využití skladby Hocus Pocus od FOCUS je pak je pak jen třešničkou. (18.02.2015)