Hačikó: Príbeh psa

Prekrásny príbeh o láske, odovzdanosti, strate či smútku, ktorý ma emocionálne vyžmýkal a ktorý dokázal, že nielen ľudské vzťahy a tragédie dokážu dojímať. Citlivá jemná réžia, vynikajúci námet a najmä podmanivé klavírne tóny Kaczmarka mi sprostredkovali neobyčajný divácky zážitok. Povinne pozrieť všetci, ktorí si myslia, že v Amerike už nevedia natáčať pôsobivé príbehy. Vedia a viac než obstojne. (25.05.2012)

Pokud bychom měli napsat ódu na psí oddanost, stačilo by převyprávět Hachikův příběh. Američtí tvůrci ho natočili s citem, uvolněně a bez zbytečných komplikací. Dokonce i závěrečná tečka si vystačila s jednoduchou rekapitulací, trochu nadbytečný je pouze rámeček s vyprávějícím klukem. Hachiko: A Dog's Story je zkrátka film sice malý a nenáročný, ale stejně ryzí, bezelstný a opravdový jako vztah psa a jeho pána. (07.06.2010)

Tento príbeh som už poznal dlhé roky pred filmom z rozprávania môjho otca. Je to veľmi silný, pôsobivý a dojemný príbeh o vernosti, priateľstve a láske. Film sa podaril a aj keď je je tá udalosť originálne japonská, američania nič nepokazili. Natočené je to civilne, s citom a nič nie je prehnané. Richard Gere je sympaťák, hudba je krásna a je to celé dosť emotívne. Ja osobne si to lepšie natočené veľmi predstaviť neviem. Dojalo ma to riadne. Plakal som. (22.09.2011)

Jedna z mála výjimek, kdy se remake povedl více než originál (kdo chce porovnávat, originál najde v Levných knihách ve zrůdném růžovém obalu a pod krycím názvem "Věrný pes Čiko"). Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Doják je to prvoplánovitý, ale velice účinný, i díky výborné Kaczmarekově hudbě a hlavnímu psímu představiteli, který by měl za ty smutné kukuče dostat zvláštního Oscara (i když jich asi bylo víc). Akita je skutečně nádherné plemeno, a to nejsem pejskař. Skutečný Hachi má v Tokiu tuto sochu, hned vedle té křižovatky s rušným přechodem pro chodce, která musí povinně být v každém filmu odehrávajícím se v Tokiu. (05.03.2010)

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)