Muž v tieni

Může být psaní již napsané knihy nebezpečné? Většinou nikoli, ale ve spojení se slovy britský premiér, CIA či tribunál v Haagu, se leccos může změnit. Mně se to v podstatě líbilo, ale nějak se nedostavil mnou očekávaný zásadní moment, při kterém bych překvapením otevřel tlamičku a nevěřícně zíral na obrazovku. Místo toho jsem byl oblažen sdělením, že tajné služby občas nechají zmizet nepohodlného tvora, což můj život od základu nezmění. (05.08.2011)

Polanskiho brilantní tichá pošta, na jejímž konci odkryje karty (zakřičí) takovým způsobem, z kterého jsem si sedl na zadek. Předvídatelnost, nepředvídatelnost. Pátá hvězdička za závěrečných několik vteřin, kdy jsem měl pocit, že jsem se s pomocí stroje času vrátil do roku 1974! a kulisy Londýna vystřídal mystický Chinatown. (15.08.2010)

Skoro se mi chce dát víc, protože tak zdánlivě poklidný, ale přitom každou minutou neskutečně dramatický a napínavý film jsem dlouho neviděl. Kromě pánů Brosnana a McGregora a precizní režie mistra P. je třeba vypíchnout vskutku povedenou hudbu Alexandra Desplata, roličku Eliho Wallacha (dědek jeden, jak to dělá, že pořád dělá?), postupně gradující atmosféru a závěrečnou čtvrthodinku. Házím čtyři a kousek. (08.09.2010)

Stylový comeback. Neproniknutelně záhadná zápletka v neurčitě atraktivním prostředí s atmosférou nenápadného pohlcení - čekal jsem všelicos, ale takhle sebevědomou prohlídku po paranoidních náladách nebo politických intrikách určitě ne. Onen hmatatelný pocit stahující se smyčky doteď nemůžu setřást. (21.08.2010)

Tomuto filmu není v rámci žánru naprosto co vytknout. Roman Polanski se vrací ke své staré osvědčené metodě a buduje napětí naprosto brilantním způsobem. Doplňuje to navíc i výbornou atmosférou propršeného a depresivního počasí. Místy je možná trochu předvídatelný, ale na to jsem v této výborně budované hře neměl čas myslet. Exceletní herecké výkony už jsou jen třešničkou na dortu. (26.08.2010)