Černej Dynamit

Nepopírám, pár zábavných prvků tam bylo. Ale jelikož nejsem žádným fandou blaxploitation, nemůžu nějak vyzdvihovat ani novodobou poctu tomto sedmdesátkovému black žánru. Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl tolik přehrávajících herců - ale budiž, to asi k tomu žánru patří. Bohužel ty v obsahu zmíněné "břitké hlášky" jsou jen bohapustými deklamacemi o boji dobra proti zlu, které navíc Černej Dynamit používá zhusta jen na balení ženských. A akční scénky na mě působily spíše poněkud hloupě... Na parodii tam bylo podle mne sakra málo humoru, sice relativně vtipná pointa - ale to je vše. Ne, tohle dílko v mé filmotéce nenajdete. (05.05.2013)

Neskutečná sranda. Dokonalá parodie, která skoro celá vypadá, jako by ji natočili opravdu v těch 70. letech. Smál jsem se od začátku do konce. Pár slabších míst tam je, ale víc těch dobrejch. A nejlepší je samozřejmě scéna, kdy drsní černoši zjistí, co se děje, přičemž od vaflí a lentilek plynule přejdou na řecký báje a odtud až k Little Richardovi. Michael Jai White je borec. (13.12.2010)

Po shlídnutí traileru v kině jsem se na tenhle film prostě musel podívat. Takový perfektní výlet do let minulých se vším všudy, že to nejde ani na kousíčku poznat. A podle toho taky vypadá scénář filmu, kromě hlášek ničím zajímavý ani originální. Parádní večerní oddychovka u které se člověk zasměje, ale víckrát jí vidět nemusí. Každopádně si za "originalitu" zaslouží 4/5. (26.01.2010)

Objektivně je to za silné 3*, protože to neudrží tempo po celou dobu, a vše od 49. minuty (po vyčištění ulic od drog) mi přijde jako přívažek, rychlé nastavení příběhu, protože už nebylo v tu chvíli o moc co hrát. Ale jinak je to skutečně dobrá parodie, včetně všech nelogičností, schválně okatých (jsem sirotek a matce jsem přísahal, že bratra ochráním), scén, kdy se osoby samy sobě představují, kdo jsou (můj bratře - můj bratře), z čehož u vážně míněných filmů taky často rostu, nebo klasického klišé, že postavy řeknou, co by chtěly v budoucnu v životě dělat, aby následně zemřely. Jo, a scéna, jak přes řecké bohy dojdou k tomu, oč jde, je naprosto skvělá, včetně té babičky. Hodně odkazů tady pobere spíše fanoušek americké černošské popkultury, takže jsem se nijak moc nechytal až na pár drobností. Líbil se mi i ten dokonalý feeling sedmdesátek (včetně animovaných titulků). A protože mne to celou dobu bavilo a nehrálo si to na umění, ale čistou parodii, trochu nadhodnotím. (19.04.2020)

"Blaxploitation" vždy nabaží moju b-čkovú bokovku rokov sedemdesiatich. Kde sú tie časy keď sa Pam Grier oháňala so žiletkami vo vlasoch alebo s luparou v ruke klopala na dvere priekupníkov heroinu? Poviem Vám, v masovom zatratení, avšak mojich brakových memoárov sa to netýka. Exemplárov sú desiatky a každý kto mi vracia tento "black pack" cirkus do pozoru čo by len v pár žánrových segmentoch má u mňa bezvýznamné plus a priviera moje malé utopické okienko. Scot Sanders si látku naštudoval ako spoľahlivý jedničkár, ale byť za katedrou, tak si naňho posvietim. "Black Dynamite" sa totiž z časti riadi vetou "mnoho kriku pre nič" a tým pádom je len prázdnou poštovou obálkou s fešným nostalgickým výzorom. Je to viac KARIKATÚRA než POCTA a to dusí môj otáčkomer. A aj keď nadšené ohlasy boli len omylným predbiehaním, pripomeňme si toto. "Kung-fu ass kicker" je muskulatúrnym černošským hybridom, ktorého nemotorne rúcajúce renomé a bratské "PIMP" konexie sú argumentom silného kalibru, zborovo si preto zakričme: "Dynamite, Dynamite". (09.02.2010)