René

Těžko říct jestli se tento dokument dal vůbec natočit špatně a těžko říct na jeho základě zda je paní Třeštíková skvělá režisérka dokumentarních filmů. Bohužel jsem od ní nic jiného neviděl, tak to nemůžu pořádně zhodnotit. Nepochybuji o tom, že metoda časosběrného natáčení je velmi namáhavá a vysilující při velké nejistotě úspechu. O mravenčí práci apiplačce ani nemluvě. Film René je nejsilnější na začátku, kdy sledujeme mladého naivního kluka, kterého postupně ničí pobyt v nápravném zařízení a pak na konci kdy můžeme porovnávat právě ten obrovský rozdíl v jeho vývinu. Člověk René, podle předloženého materiálu, je slabý muž a rozhodně vůbec ne osobnost hodná natáčení. Navíc musím bohužel konstatovat, že bych s ním na pivo nešel. Tak mě znechutilo jeho jednání. Každopádně jeho příběh skýtá celkem slušný zážitek, který jen tak lehce nevyprchá. I to se musí umět ocenit. (14.12.2008)

Objekt (René) nie je iba radovou súčasťou autenticky natočeného dokumentu, je hlavným "rozhodcom", ktorý určuje pravidlá nie len svojej existencie ale aj celého príbehu, ktorým nám je sprostredkovaný. Iniciatíva a záujem Heleny T. sú nepopierateľné, s odstupom ale zato vytrvale pracuje na časovo sa vyvíjajúcom materiály, ktorý sa s nikým neserie a končí tzv. nijak. A ja úprimne píšem, tak to malo byť. Výpoveď viacnásobného väzňa (inteligenta) bez ohľadu na formu podania je okamihom na ktorý len ťažko v najbližšej dobe zabudnem. Zamýšľal som sa včera a činím tak aj dnes. Čo je predmetom? Osud človeka, ktorého nedokážem pochopiť a zároveň ma v určitom smere fascinuje. Neobdivujem ho, ani k nemu neprejavujem sympatie. Viem, šance dostával, márnil jednu za druhou (zapríčinil si za to vlastne sám), no môžem v klude napísať, že "vďaka" pomerom z ktorých pochádzal, mal na výber? Nie. Jeho občasne nezrozumiteľná artikulácia nepoteší ale to je on-René Plášil, bez obalu, prostredníctvom kamery poskytuje pohľad do duše, ktorý vyráža dych. Preto pocitu, že toto dlhodobé interview bolo fakt šokujúco-originálne a že neišlo o obyčajného kriminálnika sa nezbavím a ani sa zbaviť nechcem. (13.05.2009)

'Nikdy není nikdo pouhým objektem zkoumání.' To jsou slova Heleny Třeštíkové. Naprosto s nimi souhlasím, resp. to považuji za pravdivý výrok. Nevím, zda je to můj subjektivní pocit, ale dle mého se režisérka nechala až přespříliš 'oslnit' skvělým (nechtějí se mi dělat další sarkastické uvozovky) Reném. Zprvu, po exemplárním odsouzení v sedmnácti letech, převládá lítost nad mladým chlapcem a zároveň naděje v jeho nápravu.. ta však nepřichází a René se znova a znova a znova a znova navrací zpět do nápravných zařízení. Postupně si režisérku omotává kolem prstu, SPOILER píše jí dopisy o tom, jak moc je pro něj důležitá, zničehonic začíná citovat Freuda či Einsteina, jednou se zmíní, že do ní byl jednu dobu zamilován, při jejím zvolení ministryní kultury jí píše, že chápe, že pro ni teď jistě už není atraktivní a natáčení pravděpodobně skončí, pod čímž jasně vidím psychické (a velmi dobře naplánované) vydírání; René se pro ni dle všeho (a zcela vědomě) stává více než NEpouhým objektem zkoumání. A Třeštíková je nepoučitelná, přestože jí René vykradl její pražský byt, po několika letech mu propůjčí digitální kameru, aby natočil svých prvních deset dnů na svobodě (po dlouhé době), on samozřejmě její důvěry zneužije a kameru, řekněme, zpronevěří. Právě její bezmezná (samozřejmě vždy s tímto slovem opatrně, jistá relativnost zde určitě je) důvěra je další broukem do mé hlavy. Není trochu prvoplánová? Vždyť právě tyto informace se staly jedním ze stěžejních prvků mediální masáže k tomuto časosběrnému dokumentu, ale to už by bylo na delší povídání.. (26.09.2008)

Ty tři hvězdičky jsou spíš pro neuvěřitelnou osobnost Heleny Třeštíkové, než za její dokument. Z těch Reného proslovů jsem měla chuť mlátit hlavou o stůl. Kecy, kecy, výmluvy, kecy. S časosběrnými dokumenty je potíž, že dokumentarista neví, jestli jeho "objekt" bude žít zajímavě. No René žije dost jednotvárně, vykrade auto/byt a jde na několik měsíců/let sedět. The End. (30.03.2012)

Mrzí mě tři věci: profesionální odstup, který si Třeštíková po celou dobu udržuje (zrovna v tomto případě se osobní zapojení přímo nabízí), dokonale nevýrazný konec (což beru s tím, že život taky nenabízí vybroušené pointy) a absence titulků, jež jsou vzhledem k Reného mizerné artikulaci občas velmi žádoucí. Zajímavé komentáře: Ivoshek, liborek_, jenjan (03.04.2009)