Community (E07)

Bezesporu jde o první díl z celé Podstaty strachu, o kterém se dá dost pochybovat, zda jde skutečně o hororovou povídku. Spíše bych se přiklonil k dramatu s psychologickým podtextem. Přestože ho spousta lidí hodnotí celkem kladně, mě moc nebavil. Nejde však o nejhorší kousek, který mi tento seriál nabídl. Zápletka jako taková si není zrovna nejoriginálnější, protože filmů s nejrůznějšími komunitami, ze kterých je téměř nemožné se dostat, jsem už viděl opravdu hodně, ale režisérce Mary Harron se podařilo vytvořit vcelku snesitelnou atmosféru a hlavně ve druhé polovině se dočkáme i několika dramatických momentů, jenž nejednoho probudí z lehké letargie. Lidská blbost a zaslepenost nezná mezí, zvláště jsou-li ve finanční tísni, ale nepročíst si pořádně smlouvu může jen opravdový hlupák. Jasně, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají – ale já neuznávám žádné půjčky ani už vůbec se nehodlám připojit k nějaké komunitě. Možná proto budu asi bydlet v takzvané „králíkárně“, ale to je jen můj problém. On taky náš pár neměl ani páru, do jakých malérů se dostal, ale již v prvních náznacích že mi bude někdo určovat, co mám a nemám dělat, kdy můžu a nemůžu mít děti, bych vzal nohy na ramena. Jenže i v tomto je obrovský problém. Lidé v pozadí Otčiny mají dlouhé prsty a nikde před nimi nejste v bezpečí. No a právě druhá polovina se rozjede ve vcelku slibné drama, během kterého Bobby zjišťuje, že jeho sousedé nejsou žádná neviňátka a pokud se nenecháte šmírovat a porušíte nějaké ty pravidla, může to s vámi, nebo s vašimi blízkými dopadnout hodně špatně. Ani v těchto chvílích jsem však nezaregistroval nic „hororového“. Malinko se přitvrdilo to ano, ale jestli nůžky v krku a finální záběr měli být vrcholem tohoto dílu, tak to pardon. V mém případě tohle moc nezabralo.40% (30.05.2018)