Réžia:
Tomáš LuňákKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel (viac)Obsahy(2)
Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (901)
Bezprostřední pocit po východu z kina je rozpačitost. Jak tu mnozí zmiňují; forma skvělá, obsah slabý. Nevím, jaký byl záměr. Vtáhnout nás do příběhu atmosférou? Ale do jakého příběhu přesně? Vše sklouzlo po povrchu, nebylo s čím a s kým se sžít. Film přede mnou projel rychlostí vlaku, nedal mi možnost nastoupit. To pak ani atmosféra nezachrání. Škoda veliká, když už to stálo takových peněz. Z Aloise Nebela se stal další z řady animáků, které si budeme pamatovat jen pro samotnou animaci. Po této větě lze ušmudlat hvězdu jednu anebo jich napálit celých pět. Zůstávám vprostřed, dávám na své pocity. ()
Zármutkem protkané bilancování nad českou identitou a historií v rámci negativně formujících let 1945 a raných devadesátek. Je současně úžasné, ale bohužel i smutné, že nejpodnětnější reflexi toho, jak tato doba formoval nejen individuální životy, ale také identitu a morálku národa, přináší ojedinělý animovaný projekt. ()
Hned na začátku se vám přiznám - nemám ráda komiksy! Ale ... sedí mi Rudiš - se vším všudy! Miluju Jeseníky! A železnice, myslím tím staré železnice s výpravčími, plácačkou a píšťalkou a nádražáckými uniformami. Miluji minimalistické herectví Miroslava Krobota. A neskutečně mě bavilo odhalovat v každé postavičce konkrétního herce. Možná ještě víc než v Atasu mraků! Kochala jsem se výtvarným zpracováním! Nevadil mi ani průvodní komentář vypravěčky, i když jsem zpočátku tajně doufala, že to bylo jen na úvod a dál budou mluvit obrazy. Nerušilo to, protože ke komiksům to zkrátka patří a Lojzík JE komiks! Bez potíží jsem se orientovala v ději, líbilo se mi i vykreslení hlavních postav, byť někde jen náznakovou formou. Za mě zcela určitě pět! Dobře odvedená filmařina a ještě trochu navrh!! ()
Je až příliš jednoduché připlácnout pozornost na banální povrch struktury děje a prohlásit ho za plytký. Taková lampa v noci. Viď, moucho. Sledujte se mnou, a sledujte pozorně. Forma tu totiž nosí děj často mlčky a komplexní sdělení, respektive množství nabízeného, vyžaduje aktivní spoluúčast diváka. Pasivní příjemce potravy se v té přímočarostí nabízené nudě těžko zasytí. Síla v asociacích. Důkaz, jak moc je důležité pokládat si správné otázky. Vedou po pěšině, kterou prozradí jen podrážky bot otisknuté v bahně než mrazem ztuhlo a překryl ho nános sněhu. To je ale potřeba počkat, než sníh zase sleze, žejo. __ Máme tu okamžik, kdy je cesta násilně rozštěpena v rozcestí. Vzniknuvší pěšinky se někdy překrývají, někdy jedna druhou na míle míjí. Obě pocházejí ze stejné minulosti, obě chromé. Cesty pro ztracené duše. Prvá pro ty, kteří pouze přežívají a rezignovaně hledají klid, prosti revolty. Pohár přetekl se smutným uvědoměním, že jeho okraj může být svlažován i nekonečné roky. Druhá, neméně zahalena mlhou pro ty, které setrvačnost žene kupředu. Sestávající z fanatického odhodlání a bolestné prázdnoty. Přežitek starého utrpení, které nikdy nenalezne klidu a stává se nepatřičným pro dobu, kam ho ta neutuchající vytrvalost zavedla. Okupují stejné mezidobí, směřují v čase do stejného okamžiku. Optikou celku jsou podivnou a nedílnou součástí ducha doby, která má ve výsledku stejné kořeny, stejné body zlomu. Jen pod drobnohledem zjistíme z jakých jednotlivostí je celek tvořen. Koukáte na roztomilý obrázek Mickey Mouse, který je složen z válečných fotek. __ Tak provázáni a přesto se míjejí. K sobě spoutáni, ale odděleni zdí. Každý svou cestou, za cílem předurčeným dnem dávno minulým. A vlaky stále jezdí laskavě neměnné trasy, a vlaky stále mají zpoždění. (Škoda toho narativního skřípání) ()
Pravdu povediac nechápem, prečo Luňák urobil AN ako animovaný film. Keď už má k dispozícii Krobota, Rodena a spol., prečo to nevyužiť a nenechať ich vyniknúť svojimi ultimátnymi poker faceami. Animovaná forma nie je dostatočne zmotivovaná, jej výsledkom je chlad a statickosť, čomu neprispievajú ani divné pohyby postáv. Inak ale fajn, len človek má pocit, že film skončil pred finále. 50% ()
Galéria (33)
Fotka © Aerofilms
Zaujímavosti (31)
- Tomáše Bambušeka, představitele otce Nebela nadaboval Miroslav Krobot. Thomase Zielinskeho (zřízenec) pak nadaboval Pavel Batěk. (funhouse)
- Představitel hlavní role Miroslav Krobot se narodil v Šumperku v Jeseníkách, kde se také odehrává Nebelův příběh. (Haniczka)
- Když obdržel scénář Miroslav Krobot (Nebel), vrátil jej tvůrcům s tím, že vyškrtal 70 % dialogů. Odůvodňoval to tím, že lidé v tomto kraji takto „ukecaní“ nejsou. (sator)
Reklama