Réžia:
Tomáš LuňákKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel (viac)VOD (5)
Obsahy(2)
Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (901)
K uplynulému desetiletí české kinematografie, resp. k celé její polistopadové existenci, zaujímám, diplomaticky řečeno, rezervovaný postoj, protože jen malé množství natočených filmů spadá do průměru, natož aby jej v nějakém ohledu překročilo. Proto i Alois Nebel pro mě nepředstavoval lákadlo, i když byl nominován do oscarového klání, neboť i ohlasy na tenhle film byly rozporuplné. Nicméně nakonec mě zlákal k návštěvě kina, což u českých snímků dělám tak jednou do roka. A v žádném ohledu toho nelituju, protože Nebel pro mě představuje velmi příjemné překvapení - po dlouhé době se objevil český film, který promyšleně buduje atmosféru, má vybroušenou formu, není užvaněný a tak, jak má kinematografie působit, působí i on především obrazem na filmovém plátně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby Oscara přece jen získal, i když si myslím, že v řadě ohledů překonává slavné animované filmy nedávné minulosti. Valčík s Bašírem předčí způsobem animace, Persepolis zase po výtvarné stránce. Má ale smůlu, že se odehrává na periférii světového dění a autorská dvojice mu případný výlet do zahraniční distribuce neusnadňuje, protože motivaci a skutky svých hrdinů nelíčí tak, aby byly srozumitelné ve světovém měřítku, a ocení je spíš domácí, maximálně středoevropské publikum. Valčík s Bašírem pojednával o ničem menším než o válce a zločinech proti lidskosti, Persepolis zase o celosvětově známé náboženské revoluci v Íránu. Těch několik procent populace, které podobným tématům je schopno porozumět a dají se považovat za potenciální diváky, si k něm dokáže najít cestu nepoměrně snáz než k minimalistickému komorně laděnému Aloisi Nebelovi. Cílené oslovení obce amerických akademiků by znamenalo protáhnout příběh o celé desetiletí do minulosti, ukázat na osudech hrdinů jedné malé železniční zastávky, odstoupení Sudet a vyhnání českých obyvatel, nějakou tu partyzánskou sabotáž a válečnou akci wehrmachtu, dobytčácké nákladní vlaky směřující do Osvětimi, později zase přesun těžké vojenské techniky po kolejích při okupaci v r. 1968 a tím i delší, řekněme dvouhodinovou stopáž. Výsledný film by byl určitě epičtější a obsahoval by témata srozumitelná i v zámoří. Ale i v téhle verzi je pro našince Alois Nebel výbornou volbou i přes to, že autoři někdy přistupují k výkladu nedávné historie poněkud volněji. Na podzim 1989 už určitě nevykonávala polská pohraniční stráž zběsilé pronásledování přeběhlíků přes hranice a polská státní bezpečnost měla určitě jiné starosti a jiné úkoly, než se věnovat diverzantům. On ten pád polského režimu přišel poněkud dřív a hlavně jinak než ten náš. Alois Nebel je film intimní, ale přitom syrový, kde může divák často jen tušit, jaká dramata se odehrávají za zarostlými tvářemi a svítícím zrakem jednotlivých postav. Svou roli hraje i nepřístupná divočina a temné pohraniční hvozdy, rozvodněné řeky a lesní velikáni. Výborné obsazení, kdy jednotlivé herecké typy přesně odpovídají charakterům postav. Celkový dojem: 95 %. ()
Moc nechápu, jak takový snímek mohl být v české kotlině schválen a jakým způsobem získal peníze pro svůj vznik. Nulová podprahová reklama, žádná prsíčka okukovaná Bolkem Polívkou, místy náročné záběry a pouhé náznaky místo doslovných scén. Kdybychom za tohle dílo dostali alespoň nominaci na Oscara, vůbec bych se nestyděla. ()
Ano predloha je barvitejsi, vtipnejsi a puvodni pan Nebel neni pan Maloin z filmu Belli Tarra. Ale podivana to pro me byla atmosfericka a pan Svehlik, ten kdyz i nakreslenej neco pronese tak klobouk dolu. Vsiml jsem si, ze pokavad mluvim o nasi zemi a kulture v anglictine, zneji vsechny ty hruzy a trapnosti hned vzneseneji. Moc bych vam to kolegove doporucil. ()
Poézia zabudnutého, vyľudneného kraja, drobných aj väčších kšeftíkov v ňom prevádzkovaných, spolu so špecifickou atmosférou sa približuje poetike komixovej predlohy. Na rozdiel od spolukomentátorov som tam dej videl. Ba dokonca sa mi to páčilo vďaka zvolenej forme tak, že si túto náladovku rád zopakujem. Svet osobných vlakov, malých zastrčených nádraží (zahŕňajúcich aj veľkú pražskú stanicu s príznačným svetom drobných povaľačov, kmínov a alkoholikov) a minulosti zasahujúcej do prítomnosti je totiž svet, kde sa cítim fajn. ()
Nic pro velké fandy vyprávění, protože tady skoro žádné není, ale na tom film ani vlastně není postaven. Matně načrtnuté postavy, jejichž často kritizovaná motivace opravdu není lehce rozpoznatelná, volně prostupují dějem - několik styčných nás doprovází během celého filmu, mnoho jiných příběh bez většího vysvětlování opouští. Ta hlavní Aloise Nebela zažívá chmurný a tísnivý podzim roku ‘89 kdesi v Jeseníkách konfrontována s vlastními, velmi mlhavými vzpomínkami na rok ‘45, jímž přikládá větší důležitost, než by možná měla. Nebel (a nejen on) vlastně ustrnul v bezčasí socialismu narušeného jen dějinnými událostmi roku ‘89 a postupným (a narozdíl od roku ‘45 poklidným) odsunem sovětských vojsk. Vnitřní klid přitom nacházel v rituálním stereotypu čtení jízdních řádů. Oba zmíněné, pro dějiny československého národa výjimečně důležité roky v podstatě rámují výhradně atmosferickou, vizuálně vycizelovanou podívanou, která je na české poměry pozoruhodná, leč na ty evropské vcelku průměrná. Slabé 4*. ()
Galéria (33)
Fotka © Aerofilms
Zaujímavosti (31)
- Premiéru filmu navštívil i známý americký herec James Franco, který pozvání přijal na MFF v Berlíně, kde se také setkal s tvůrci filmu. (Kroup4)
- Film, na který se v jedné ze scén skupina lidí dívá, je pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973). (Korbitch)
- Snímek byl vytvořen neobvyklou animační technikou rotoskopie, kterou vynalezl roku 1915 Max Fleischer. Tvůrci nejprve natočili klasický hraný film s herci, poté byly scény po jednotlivých filmových okénkách překresleny a animovány. Hraný film se pak promítal na filmových školách, běžně k vidění nebyl. (AngelusCZ)
Reklama