Réžia:
Tomáš LuňákKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel (viac)Obsahy(2)
Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (901)
Mám rád comics, Priessnitz, ponurost podzimních a zimních Jeseníků, noc, mlhu, déšť... Excelentní vizuální stránka (rotoskopii využila už celá řada filmů, ale z těch starších to jsou nezapomenutelné Sněhurka s Popelkou od Disneye) by si asi žádala dynamičtější příběh, ale, ale mně pomalé tempo sedlo k celkové atmosféře filmu. Vítr se prohání větvemi holých stromů a bere s sebou poslední listy, nekonečné přívaly deště bičují hluboké lesy, voda stoupá a v tom všem se odehrává nenápadný příběh obyčejných lidí.... ()
Tajně jsem doufal, že mě film nadchne, budu ho moct pořádně vychválit a vysmát se zdejšímu hodnocení, bez tak nízkému hlavně kvůli tomu, že jde o českou tvorbu. Avšak bohužel, Alois Nebel mě dostal jen napůl. Nad animací jsem předl jako kočka, vychutnával si každý detail a bral ji jako rovnocennou kolegyni třeba té z Valčíku s Bašírem (a taky si hrdně odfrknul, že i my nato máme). Ale ve filmu bohužel nejde jen o formu, a tak nemůžu přivřít oči nad docela stupidním a jednoduchým příběhem. Nevím, jak moc se to shodovalo s předlohou (komiksem, knihou nebo podle čeho to je), ale po filmovém zpracování bych si ji rozhodně neměl zájem přečíst. Romantická linka ještě šla, ale ty prostřihy z minulosti mě štvaly (že by zato snad mohla koprodukce se zemí, které se v poslední době mají čeští filmaři potřebu omlouvat za to, jak jsme na ni byli v minulosti moc oškliví?) a ani msta, popř. navozování doby přerodu mě nijak moc nechytly. Takže to vidím na průměr a Alois Nebel pro mě zůstane exemplářem výborné české animace (alespoň dokud se u nás nenatočí něco lepšího). ()
Předem musím přiznat, že pro mě je Alois Nebel srdcová záležitost. Je to moje krevní skupina. Mám rád komiksovou předlohu, mám rád Priessnitz i Umakart, mám rád drsnou horskou přírodu v pohraničí i onu pohnutou nejednoznačnou historii těchto míst. Tedy už díky tomi je velice nepravděpodobné, že by se mi film mohl nelíbit. A ani se to nestalo. Že je film spíš vizuální a méně o příběhu to přece musel vědět každý, kdo původní příběh zná. Zde je skutečně děj podružný, hlavním motorem čehokoliv okolo Nebela je temná atmosféra. A tu se i přesto, že toho vzhledem k zfilmovatelnosti muselo být spoustu vypuštěno, podařilo do filmové řeči převést naprosto skvěle. A ani ten příběh zase až tak slabý není. Zdánlivé nic nedění se, je totiž záměrem, který dopomáhá utvářet atmosféru filmu. ()
Zahořel jsem k paní Květě! Tu postavu si lze vyložit mnohočetně; její zemitost obdivuju, duševní zmatek kvituji s povděkem a samotu chápu více, než dobře. Ta její posmutnělá energie trhá na kusy onu tíživou atmosféru filmu a touha po lidském kontaktu mě přiměla obdiv zmnohonásobit. Miluju složitý charaktery a ona jím byla. ()
Ozvláštnění rotoskopií snímek vytahuje nad průměr, neboť totéž hrané by byla jen velká nuda. Vše pohyblivé je svou (zřejmě i cílenou) jednoduchostí ve smutném kontrastu s dokonalým pozadím, jehož detaily občas berou dech - je vidět, že animátoři si s tím hodně vyhráli, o to víc bohužel forma převyšuje obsah. Místy extrémní NIC by se dalo krájet, tichá atmosféra zapadlého jesenického nádraží je sice velice uvěřitelná, ale věrohodnost všednosti a odtažení od reality je až ubíjející. Příliš prostoru tak dostávají vedlejší linie a scény na úkor vysvětlení děje, které SPOILER přichází až na závěr a je jednoduše odbyté... byť pravděpodobně opět záměrné (u)seknutí toho povstání kostlivců z let minulých bylo v mých očích hodně na škodu jinak celkem originálního a v naší novodobé tvorbě dost nevšedního počinu. 70% ()
Galéria (33)
Fotka © Aerofilms
Zaujímavosti (31)
- Jaromír Švejdík uvedl, že rytmus filmu určoval rytmus řeči a chůze Miroslava Krobota (Nebel), proto se zpomalovaly písničky, které už byly nahrány. (sator)
- Z písně „Půlnoční“ od Václava Neckáře se stal hit. Od Akademie populární hudby získala 2 Anděly za nejlepší skladbu a videoklip. (gogos)
- Otec se synem Alois a David Švehlíkovi hrají ve filmu stejnou postavu, a to Wachka. Alois Švehlík hraje starého Wachka, David Švehlík starého Wachka za mlada. (Anonymka1)
Reklama